Trpíte nedostatkem? Zlomte svá finanční přesvědčení!

Stokrát nic umořilo osla. Stokrát nic je totiž vždy a pouze nula.

Myslíme si, že jsme svobodní. Svou svobodu jsme připraveni bránit, kdykoli nám na ni někdo sáhne.

Mnoho z nás se dobrovolně zříká peněz, protože jsou prý špatné. Nevím, proč tomu triku věří tolik lidí. Možná je dobré, když chceme být svobodní a zbavit se peněz pro někoho jiného. Pro toho, kdo si peníze dovolí.

Chceme být svobodní, proto mnoho hlav vyhlašuje svatou válku proti penězům.

Finanční hojnost – nebo nedostatek – jsou spolu s radostí i vědomím našich schopností nastavovány v našich hlavách již v dětství. Vidíme, jestli rodiče šetří a vycházejí od výplaty k výplatě. Vnímáme, jestli v rodině zbývá i na zábavu a radost.

Zda mají rodiče peníze nejen na dovolenou jednou za rok, ale jestli si dovolují po celý rok to, co si přejí.

Vnímáme, jak peníze činí vztahy spokojenými, nebo je kvůli nedostatku bortí.

Spousta z nás tvrdí, že se bez peněz raději obejdou.

Věříme raději tomu, že peníze jsou špatné, než abychom se přesvědčili, zda není špatná naše pravda.

Dobrovolná chudoba bývá vyzdvihována na piedestal a chudáci jsou označováni za ty, kteří jsou oběťmi zlodějů a necitů.

Hojnost a množství peněz nevnímá každý stejně. Někdo se cítí být boháčem s poloviční výplatou jiného.

A právě pocit, který máme ze svého příjmu, určuje, zda jsme bohatí, nebo chudí.

Realita je nestranná kontrola, zda je náš pocit skutečně správný, nebo zda si pouze nelžeme do kapsy.

• Mohu uspokojit všechny své potřeby?
• Vydávám peníze za vše s klidem a vnitřní pohodou?
• Vím, že své peníze vždy dostanu?
• Jak jsem na tom ve finančním kvadrantu na stupnici 0-10?
• Jak mám rád peníze na stupnici 0-10?
• Co mám penězům za zlé?
• Co mám za zlé sobě kvůli penězům?
• Jakým způsobem udržuji své finance na nejnižší možné hranici své komfortní zóny?

Oblast peněz neomylně ukazuje, zda nejsme oběťmi svých přesvědčení a naučených životních postojů.

Postoj oběti nebo bojovníků proti penězům je to, co si přineseme z domovů.

Neuvědomujeme si, že ubližuje především nám.

Stejně jako rodiče ukazujeme na to špatné kolem sebe a svou chudobu představujeme světu jako svátost.

Nedovolujeme nikomu, aby se jí dotkl, aby naše přesvědčení narušil.

Stejně jako se v kostelech nemá sahat na postavy svatých apoštolů, i naše chudoba je svatá a my spolu s ní rádi trpíme.

Chudoba není ctnost. Je to jedna z velkých nemocí naší duše. Chudoba nás nutí, abychom byli méně dobrými, abychom nesvítili jako zlato. Chudoba nás stahuje dolů a koresponduje s naší hodnotou. S tím, jak jsme drazí nejen pro sebe, ale i pro svět kolem nás.

Spousta výmluv a naučených pravd nás nevysvobodí ve chvíli, kdy potřebujeme zaplatit své nájmy, dopřát svým dětem oblečení, pozvat své partnery třeba do kina.

Díky penězům můžeme prožít krásné chvíle v exotických krajích nebo možná doma, u řeky. Ne proto, že nemáme jinou volbu. Jednoduše proto, že chceme a můžeme si vybrat.

Jsem přesvědčena, že proti čemu bojujeme, to z našeho života nezmizí.

Pokud najdeme ve vztahu s penězi rovnováhu, začneme oceňovat i bez nich. I ty druhé kolem nás. Zatím zde ale mají své místo. Protože sami sebe ještě ocenit neumíme. Z tohoto pohledu jsou peníze nenahraditelné.

Nemyslím si ani, že peníze z nás dělají otroky. Pokud bychom sebe nezneužívali ve jménu peněz, našli bychom jako lidstvo velmi brzy jiný způsob.

Jak poznáme, že jsme v sobě téma peněz vyléčili? Je to stejné, jako v oblasti vztahů, zdraví nebo práce. Naše emoční číslo není nižší než 7,5. A stejně tak stav naší peněženky a našeho účtu je nad tímto číslem. To je nestranná kontrola v realitě.

Hojnost začíná zkrátka a dobře u nás. V našem světě, v naší hlavě. Nebo končí ve chvíli, kdy přeneseme zodpovědnost – pocity nespokojenosti, viny a odmítání na ty druhé.