Trápí vás ublíženost?

Jsou některé drobnosti, které nám mohou zcela zbytečně pokazit život. Dají se lehce vyřešit a přitom se jimi někteří z nás trápí celý život. Víme, že malinko kvasu nakvasí celé těsto. Podobně je mnoho malicherností, které dokáží zkomplikovat jinak příjemný prožitek ze dne.

O co vlastně jde?

Ublíženost je emoce, kterou generuje mozek na základě minulých prožitků od blízkých či kolegů. Máme pocit, že nám někdo učinil nespravedlnost, s níž se nedokážeme smířit, či nám řekl něco nepatřičného, o čem si myslíme, že není pravda. Poněvadž emoce bolí, neumíme se jí zbavit a stává se jako přívěšek naším doprovodem.

Jak se ublíženost projevuje?

Máme tendenci si neustále připomínat děje, slova, postavy, kde jsme byli poníženi či nám bylo ukřivděno. Vrací se nám do hlavy jako celovečerní film. Slýcháme věty typu: “Kdyby on/ona řekl(a) toto, tak by se to nestalo” nebo “Kdyby se on/ona zachoval(a) takto, bylo by vše jinak”.
Jde zde o přemýšlení typu “Kdyby bývalo” nebo “On by měl” či “Oni by měli”. Chtěli bychom své okolí přimět k činění podle našich představ. Něco takového je ale nemožné. Okolí si vždy bude dělat, co samo chce, a proto nemůžeme být jeho otroky. Co okolí dělá, ovlivnit nemůžeme, a proto jedinou cestou k osobní svobodě je naučit se žít podle svého, nezávisle na okolí.

Naučte se tedy toto:

• vaše emoce jsou vaše emoce
• neviňte okolí z ničeho
• máte svůj život, tak si jej řiďte jenom vy sami.

Jak z ublíženosti ven?

Podobně jako se otroctví končí přeseknutím řetězů, i vaše ublíženost končí odseknutím se od těch, jenž vás zranili. Zranění od druhých je poutem. Aniž byste chtěli, připoutali jste se ke svým potupitelům a oni nad vámi vládnou. Nechte jejich loď odplout a netahejte ji stále za sebou. Ublíženost se stala již dávno, tak proč byste své zranitele měli tahat do vašeho přítomného života a nechat se jimi ovládat?

Řekněte si: “Kašlu na to, odsekávám se, odplouvám na širé moře, kde je klid a pohoda”.