Není tak důležité, co jíte, ale především jak jídlo vnímáte

Jsou témata, o kterých se můžete bavit hodiny bez toho, abyste se dobrali nějakého kloudného výsledku. Například politika, náboženské přesvědčení nebo co je pro člověka nejlepší jíst. Každá strana si myslí, že má pravdu, a každá strana ji také má. Postupně se k tomu dostaneme.

Někdo jí jen proto, aby utišil hlad, a požvýká cokoli, někdo pečlivě přebírá a vyhodnocuje každé sousto. Někdo u jídla preferuje chuť, jiný výživovou hodnotu. Někdo počítá kalorie a jiný dobu mezi jídly. Někomu je to jedno a nepočítá nic. Dejme tomu, že vám to úplně jedno není a chcete si dopřát to nejlepší. A čím víc studujete principy stravování, tím v tom máte větší chaos.

Jaké jsou možnosti

Namátkou vybírám ty, o kterých jsem slyšela (a nejspíš to bude jen zlomek všech): dělená strava, vegetariánství, veganství, vitariánství (raw strava), breathariánství (výživa pránou), makrobiotika, paleo dieta, strava bez chemie (bio), bez soli, bez bílé mouky, bez cukru, bez mléka, bez lepku, bez pečiva obecně, strava s vyloučením všech polysacharidů. Nebo se naopak do stravy dodávají vitamíny, výživové doplňky, „superpotraviny“ apod. Pak zde máme výživu podle typologie (třeba v ajurvédě nebo tradiční čínské medicíně) a další.

Zajímavé je sledovat, že nadšení propagátoři každého z těchto směrů jsou vitální, zdraví lidé, kterým změna stravy opravdu pomohla a mnohdy zachránila život. Někteří z nich si naprosto protiřečí, tak jak se v tom pak vyznat? Korunu tomu ještě nasadí stopatnáctiletý stařík, který celý život tvrdě pracoval, kouřil, pil a pojídal špek. Přesto se těší výbornému zdraví.

Podle čeho si vybrat?

Možná jste už slyšeli tu kouzelnou radu „poslouchejte své tělo“. V zásadě s tím souhlasím, jenže pokud jste tělo léta neposlouchali a nevědomě ho nacpávali kdečím, je z toho celé pomatené a jen tak vám něco neřekne. Bude mu to nějakou dobu trvat. Pro začátek si vyberte něco, co je vám sympatické, co s vámi rezonuje, a s radostí vychutnávejte.

Víte, v kulinářské terminologii je tady radost to pravé ořechové. Vždy hledám univerzální propojku. Tu zásadní věc, která všechny ostatní spojuje a dává jim smysl. Co je tou podstatou všech fungujících typů stravování (každého z těch, které jsem vyjmenovala výše)? Víra. Víra, že je to to nejlepší, co můžete svému tělu dát. Příliš banální? Opravdu?

Pozorujte, s jakým pocitem jídlo polykáte

Co se vám při jídle honí hlavou? Je to vděčnost a láska? Naprostá důvěra v jídlo, které vám dá přesně to, co potřebujete? Nebo se vám do hlavy vloudí výčitky (teď jsem se zase zaplácl něčím jen tak, ale příště to udělám určitě jinak a lépe) a spěch (nemám na toto jídlo ani čas – momentálně mě obtěžuje). Pozorujte své pocity a začne vám to být jasné.

Na hlubších úrovních se toho u jídla děje opravdu hodně. Není to jen přenos potravy z talíře do žaludku, je to přenos informací. Informace mají tvořivý charakter. Když dítě saje mateřské mléko, dostává zároveň výživu těla i srdce. Sytí se láskou. Má důvěrný kontakt a péči, vůbec nepochybuje, že mu mléko od matky dodá to, co nejvíce potřebuje.

Když to přeženu, tak i kdybyste pili vodu z kaluže a jedli nahnilé zbytky, tak pokud byste byli přesvědčeni, že je to ten největší dar na světě, skutečně by to tak bylo.

Nepodceňujte význam rituálů, mají ohromnou moc (nemyslím ty mechanicky odříkané, jak by vás třeba mohlo napadnout). Myslím tím vděk a lásku ke každému jídlu, které se chystáte přijmout. To je přesně ta energie, která je za pravým rituálem schovaná. Získáváte tak léčivou energii. Můžete ji dokonce ještě povýšit samotnou přípravou jídla.

Babiččina kuchyně vs. závodní jídelna

Tušíte, co se chystám sdělit? Čím to je, že jídlo od babičky dětem tak chutná? A i když se příprava doma nakopíruje a dodrží se recept do puntíku, není to úplně ono. V jídle od babičky je něco navíc, že? Láska, moudrost, klid a péče.

Jaké ingredience používáte vy?