Práce jako zábava?

„Od své práce očekávám více než jenom peníze. Hledám sebeuplatnění a trochu zábavy.“

Ve svém životě jsem neměl rád mnoho prací, které jsem dělal, ale stejně jsem je nějakou dobu vykonával, poněvadž jsem si myslel, že se to jednou zlepší a že to tak prostě má být. Že se přece nemohu při práci stále cítit dobře a že utrpení, neodmlouvání, sebezapření a 100% poslušnost prokazovaná nadřízeným je samozřejmostí.

Do práce přece zábava nepatří, na tu je víkend a čas po práci. Vyrostl jsem v přesvědčení, že chodit do práce je nutnost, povinnost a že teprve, když si ji „odkroutím“, přichází blažený čas zábavy.

Teprve po mnoha letech jsem se naučil, že to tak nemusí být a že si mohu najít práci, která mi padne jako ulitá. Každá práce vyžaduje zcela specifické znalosti a nadání a ne každý člověk je jimi obdařen a nemůže tedy dělat práci, která se mu zrovna namane, nebo mu připadá nejvýnosnější. Pokud ji přijme, jde o mrhání energií. Člověk pak žije od víkendu k víkendu a práce se pro něj stává nutným zlem, čekáním na dovolené a „pařbičky“.

Dnes jsem měl tu možnost setkat se s jedním prodejcem kabelové televize. Již z prvního rozhovoru mi bylo jasné, že mluvím s člověkem, který svou práci nemá vůbec rád. Mluvil stroze a těšil se, až konečně zakázku u mě dokončí. Z rozhovoru bylo patrné, že by chtěl vše co nejrychleji vyladit, předložil nutná fakta k zodpovězení mých otázek a snažil se mi vnutit jednodušší variantu s cílem, aby již byl co nejrychleji doma. Na mé otázky odpovídal ve stylu: “Takto to firma chce a já s tím nic nenadělám“, „No to víte, to máme od firmy zakázané“ atd.

Nejvíce mě ale uzemnilo, když mi nakonec sdělil, že televizi stejně nesleduje a moc ji „nemusí“. Proč pak dělá technika satelitní televize? Proč se “otravuje“ prací, kterou nemá rád? Proč investuje svůj drahocenný čas do věcí, které ho odpuzují?

„Prý už stejně končí“, odvětil, když jsem se ptal, jak to udělat, pokud se dnes nepodaří mé požadavky splnit, „a příští rok to již budete mít dražší“, uspokojil mě s výrazem znalce firemních plánů na rok 2009.

Jindy jsem se zase v kavárně setkal s dámou, která na mou chválu kvality kávy, kterou mi připravila, odpověděla, že kafe stejně nepije a nemá k němu takový vřelý vztah, jaký je vidět na mně. Zkameněl jsem. „Cože,“ říkal jsem si v duchu, „tak proč tady vlastně pracujete? Připravujete kafe lidem, kteří jsou ochotni za šálek zaplatit i 70 korun a nenávidíte tento nápoj?“ Podivné, měla raději pracovat v čajovně, ale příprava kávy je asi lépe placená, nevím.

Proč tito a jistě mnozí další mrhají svým drahocenným časem a dělají práci, která jim nevoní? Proč se raději nepustí do činností, které by jim přinášely blaho a ještě by za to brali peníze? Zjistil jsem, že to dělají z přesvědčení o tom, že za příjemnou práci nemohou být placeni, že za to, co je baví, není možné brát peníze a dokonce, že za to, co dělají s chutí, nemohou přece brát od ostatních jejich těžce vydělanou hotovost. S těmito předsudky se setkávám velmi často.

Opak je ale pravdou. Právě to, co nás baví, nám přináší největší uspokojení, otevírá brány kreativity a ztrácíme pojem o plynutí času. Pokud v práci uplatňujeme svůj talent, mozek nám vždy bude hlásit příjemné myšlenky a práce nás nebude unavovat, ba naopak přispěje k získávání energie a regeneraci.

Není ostuda si přiznat, že dělám práci, která mě nebaví, a pustit se do hledání, kde je vlastně mé místo za zemi, čím mohu nejvíce přispět, kde mohu být nejvíce užitečný. Sebezpytování je dobrá věc a nemusíte se za ni stydět. Není ostudou změnit směr během cesty, ale je bolestivé na smrtelné posteli truchlit nad zmařenými sny.

Odhalte svůj talent a zjistěte, pro co jste skutečně nadaní. Jedině tak si zajistíte klid od vlastní hlavy, nebude pak protestovat, že to, co děláte, nemá smysl. V tvářích mnohých starších lidí můžete číst, jak bolestivé je se každý den potkávat s neúspěchem a nevědět, jak se s ním navždy rozloučit. Mozek je nesmlouvavý. Raději se s ním naučte pracovat a vylaďte si svůj život ve všech 4 kvadrantech, abyste mohli prožívat více příjemného než nepříjemného.