Nevím, co mám dělat: 5 kroků, jak zjistit, co vlastně chcete

„Nevím, co mám dělat.“

„Nevím, co chci.“

„Nevím, kudy se vydat.“

„Nevím, kdo jsem.“

Pokud si tyto věty říkáte měsíce nebo roky, nejste líní ani ztracení — jen vám někdo kdysi přepsal „co chci“ na „co bych měl“. A to se dá vrátit. Je naprosto v pořádku někdy nevědět, co dělat. Čím dřív si přiznáte, že momentálně nevíte, tím dřív může tento stav odejít a přijdou ty správné odpovědi.

Problém nastane ve chvíli, kdy v tomto období uvízneme na delší dobu (i několik let), neustále omíláme dokola, že NEVÍME, stojíme v životě na stejném místě, necítíme se dobře, energii máme na bodu mrazu (často se objevují nemoci), přichází deprese…

Proč to tak je?

Předně si musíme říct, že NEVĚDĚT neexistuje.

Všichni se tady narodíme s tím, že VÍME. Víme, kdo jsme, jaké jsou naše touhy i přání, a jsme nastaveni k tomu, všechny si je splnit, jenže… Do našeho života vstoupí výchova našich rodičů, učitelé, kamarádi, média, různé „autority“, společnost… a z našeho CO CHCEME se stane CO BYCHOM MĚLI a průšvih je na světě.

Do dospělosti už vstupujeme pod nadvládou všech možných omezení „co bych měl(a) dělat“, abych zapadl(a) a vyhovoval(a) společenskému nastavení. Ještěže náš vnitřní kompas se zmást nenechá a nutí nás zastavit a neustále se ptát: „Co se děje? Jak to, že mi není dobře?“

Vnitřní kompas totiž jasně ví, že jdeme mimo naši cestu.

Ve skutečnosti je NEVÍM jedna velká výmluva, kdy se bojíme převzít zodpovědnost za svůj život, schováváme se a strkáme hlavu do písku, abychom nemuseli jít tam, kde nás srdce táhne, protože tam bychom museli udělat kroky (změny), které by nás na začátku mohly trochu bolet.

Jak zjistit, co chcete?

1. Přestat říkat „Já nevím, co chci“ – je to stejné, jako byste v tu stejnou chvíli říkali: „Já nechci vědět, co chci.“ Když už se vám to dere na jazyk a je to váš zvyk, zkuste to změnit na: „Dočasně (momentálně) nevím, ale už se těším, až to budu vědět.“
2. Naladit se na představu „Jaké by to bylo, kdybych ty odpovědi znal(a)? Jaké by to bylo, vědět, co chci?“
3. Hrejte si na protiklady – můžete se zaměřit na to, co nechcete, a v mysli začít tvořit protiklady.
4. Podívejte se, co komu závidíte – závist je dobrým ukazatelem, co byste sami chtěli.
5. Vykročte JAKÝMKOLI směrem – když nevíte, co chcete, nikam se neposouváte a jste na mrtvém bodě. Vyviňte nějakou (jakoukoli!) aktivitu, nečekejte, že vám příležitost přistane pod nosem. Chyťte se příležitosti, která se vám zdá alespoň trochu dobrá, a věci se začnou dávat do pohybu jakýmkoli směrem; budete na cestě, a když jste na cestě, začnou se před vámi objevovat možnosti, které z bodu NEVÍM jednoduše nikdy neuvidíte.

Mějte na paměti, že NIKDY NEMŮŽETE UDĚLAT CHYBU!

Nemusíte se bát zkoušet.

Všechna rozhodnutí můžete kdykoli změnit a vždycky máte možnosti cokoli kdykoli udělat jinak!

Už tady není učitel (tatínek, maminka…), kdo vám dá špatnou známku, kdo vás potrestá. Jste tady jenom vy – sám(a) za sebe – a už si můžete dělat, co chcete.

A tak mějte tu odvahu a zeptejte se sami sebe: „Po čem ZE SRDCE opravdu toužím? O čem chci, aby byl můj život?“

Hodně odvahy a radosti při tvorbě života podle vašich představ!

A když v bodě NEVÍM stojíte už roky a žádný z kroků výše se nechytá, nemusíte na to být sami. S mentálním koučem se hledá to, co vám odpověď blokuje — obvykle věta, kterou v sobě nosíte od dětství a nikdy jste ji neslyšeli nahlas.

Související témata

Když hledáte směr, mohou vám pomoci i tyto články: rozhodněte se, jaký život chcete žít, žijte si hlavně svůj život a jak využít svoji nespokojenost ve svůj prospěch.