Partnerská krize – jak ji pochopit a zvládnout?

Milí čtenáři,

dnešním tématem bude partnerská krize a to, jak ji pochopit a zvládnout. Často se na mne s tímto tématem obracíte a neustále jej řešíme v koučinku. Pozoruji, že existuje mnoho videí a článků, jak vlastně takovou partnerskou krizi pochopit. Co to vlastně je partnerská krize? Měli bychom se smířit s tím, že to, čím procházíme je zcela v pořádku a prostě si to protrpět? Dá se to řešit, nebo je na čase se rozejít? O tom všem bude tento článek.

Pojďme situaci rozebrat krůček po krůčku. Prošli jste několika neúspěšnými vztahy nebo jste ve vztahu a nevíte, jestli už partnerská krize prošla svým vrcholem a jak dlouho v něm máte být? Dnes si povíme, jak se pozná, že jsme na vrcholu partnerské krize, jak se to dá změřit a jestli se z něj dá vyjít.

Vztah jako takový je velmi důležitá věc. Je to moje oblíbené téma, rád ho testuji, a protože jsem v tomto neměl příliš lahodné dětství, které se mi potom dále propisovalo do života, tak vám toho mohu hodně předat. Pokud někomu vztahy fungují a neprošel nikdy žádnou krizí, o čem může povídat? Pokud nikdo nebyl ve válce, tak jak někomu může předat, jak to tam vypadá? Pokud má někdo hromadu peněz a nikdy nebyl chudý, nemůže nikomu radit, jak to má dělat. Pokud jsme nezažili, jaké to je, a nevyhrabali jsme se z toho ven, tak o čem můžeme dál přemýšlet? Možná hledáte v horoskopech a děláte různé testy a říkáte si, jak byste to měli udělat, abyste se ve svém vztahu cítili dobře?

Jednoduchá odpověď na to je, že náš partner je pouze odleskem něčeho v nás. Pokud jsme ve vztahu a prožíváme věci se svým partnerem, tak je v podstatě prožíváme sami se sebou. Všechny výzkumy, které jsem doposud udělal, jsou pouze o tom, že my ve svém světě máme odlesk sami sebe. Pokud po nás doma někdo šlapal a neměli jsme dostatek prostoru ani sebevědomí, tak po nás bude šlapat i náš partner, naše děti, náš šéf, naši blízcí. Tak to prostě je.

Dnešní téma je partnerská krize a to, jestli se dá nebo nedá vyřešit. Vztah je velmi důležitá věc, protože když někoho máme rádi, někomu můžeme dávat svoji lásku, někoho můžeme pohladit, někoho můžeme obejmout, někomu můžeme ze sebe něco dát, partnerovi, dětem, blízkým, tak to něco říká také o nás, o tom, jací jsme. A tím, že někomu rozzáříme oči a uděláme někoho šťastným a někomu ukážeme, že ho máme rádi a že patří do okruhu lidí, o které se chceme starat a se kterými chceme být, tak to něco říká o nás. Když máme deprese, bloky, jsme naštvaní, komu chceme potom co dávat? Suchý pramen také nedá vodu. Jakmile je pramen plný vody, pak zalívá svou činností celé okolí. Překypující láska – překypující vášeň – překypující nadšení – překypující klid – to je to, co potom dáváme svému okolí. My nemůžeme nikdy dát vroucí věc, pokud ji sami v sobě nemáme. Pokud z nás nevyvěrá zcela přirozeně. Partnerské krize jsou největším blokátorem toho, aby naše krása mohla přirozeně vyvěrat ven. My se nikdy nemůžeme přinutit k větší lásce. To jsou jednoduše nesmysly přejaté z historického církevního systému, ve kterém evropské země žily téměř 2 000 let, že musíme milovat bližního svého.

Nejdříve ale musíme postavit na nohy sebe. Nejdříve musíme dát dohromady sami sebe, takzvaně sebemilovat. Kolikrát vám to řekli doma? Slyšeli jste někdy „Co bys chtěl ty?“, když nám bylo pět, šest, sedm let, když se nejvíce vyvíjel náš mozek? Zaslechl jsem myšlenku, že běžně se na uzdravení srdce dává 60 tisíc dolarů. Co kdybychom tuhle částku vzali a celou ji investovali do zábavy pro sebe? Dovolené, jídlo, auto, kolotoče, kino, filmy, lepší televize. 60 tisíc dolarů dát do sebe, abychom se smáli, abychom byli veselí, nadšení, vášniví. Určitě by se i to naše srdce uzdravilo. Celé naše tělo by se uzdravilo. To je právě ta zajímavá věc. Necháme se tak zruinovat tím, že nejsme sami sebou, otročíme kde čemu a následujeme kde koho, že chodíme a děláme věci, které se nám vůbec nelíbí, až ve finále se nám z toho zhroutí srdce. Jasně! Protože srdce je největším odrazem naší vnitřní slávy a našeho vnitřního přijetí. Jenže my jsme se to nikdy nenaučili. Nikdo nám neřekl „Ty jsi ten nejlepší, nejkrásnější, dnes bude po tvém“. Stále jsme slýchali „Musíš dělat tohle! Hlavně mi prosím nepřidělávej starosti! Hlavně nesmíš dělat tohle, protože já už mám tolik problémů a ty mi je, prosím, nepřidělávej?“ Ale kde jsme v tom byli my? Naše touhy, naše vášeň, naše upřednostnění sebe? Na druhém, čtvrté, pátém místě. To vše, když dospějeme, se propisuje do našeho vztahového života. Na partnerskou krizi jsme si všichni pěkně zatopili už doma, už tam se to odehrávalo, už to, jak se k nám doma chovali, tak nás jednoduše předurčili k tomu, jestli se budeme mít rádi. Předurčili, jestli z nás láska bude vyvěrat, jestli ji budeme dávat, jestli si najdeme k sobě kompatibilního partnera, jestli budeme šťastní, a tudíž, jestli i naše děti budou ve vztahu spokojené.

Výhody, které přináší skvělý vztah, jsou obrovské. Nejen to, že mluví o nás, o tom, kdo jsme a jací jsme, ale současně, jakmile dáváme, začne se nám vracet láska, přijetí, nadšení a vášeň. Vidíme v okolním světě, že skvělý vztah je perla, že je to něco, co všichni hledáme a chceme, co bychom rádi měli, a že je to velmi žádané zboží. Ale ne proto, že by toho zboží bylo málo, že by na světě nebyli lidé, kteří by to chtěli s námi vytvářet. To v žádném případě ne. Ale něco v nás na to není připraveno. A to je ten problém – partnerská kompatibilita.

Chystám se udělat další pořad na toto téma. Abych vám co nejvíce pomohl, pokud se cítíte zablokovaní, sestavil jsem jednoduchý minikurz, kde si můžete najít své první bloky, které se vám táhnou z domova. Pokud zadáte do vyhledávače aleskalina.com/blokyvztahy, dále stačí zadat jméno a e-mail, můžete projít kurz o 13 lekcích, který je bezplatný a můžete si díky němu najít své první bloky.

Výhody skvělého vztahu jsou neoddiskutovatelné. Rád bych jen poznamenal, že skvělý vztah neznamená, že je to vztah navěky. Chceme najít někoho na celý život. Ale proč? My rosteme. To je také církevně přejatý nesmysl: zůstat navěky, pořád s jedním člověkem. Ale co když každý z nás bude mít potřebu růst jinak? My jsme úžasné osobnosti, ale jak můžeme vědět, že ta druhá osobnost bude chtít růst stejně, jako chceme růst my? Tedy někdy může partnerská krize vyvrcholit v to, že půjdeme od sebe. Přátelsky, pravdivě, pokojně, milosrdně, milostivě. Říci druhému, že potřebujeme jít jiným směrem, i když je skvělý člověk.

Co je to partnerská krize? Vydefinoval jsem si ji několika důležitými parametry. Ty vám řeknu, abyste dokázali procítit, co to partnerská krize je a jestli neopravujeme dům ve stavu, kdy je lepší jej zbourat.

Za prvé: Když se vztah nachází v partnerské krizi, tak neproudí komunikace. Jeden z nás (nebo oba) má pocit, že nejsme schopni říct, co si myslíme. Dusíme v sobě svoje myšlenky, dusíme svoje názory, chtěli bychom tomu druhému něco říci, často i ostřejšího, a polykáme to, nerespektujeme pravidla volné komunikace. Vše se dá měřit. Měřítkem je vždy stupnice 0–10, 0 je nejmenší, 10 největší. Nemyslím komunikaci toho typu, že partnerovi nasypu vše ošklivé na hlavu, ale myslím hezkou, příjemnou komunikaci, ze které máme vynikající pocit. Těšíme se na to, že s tím druhým zažijeme takzvané komunikační souznění. „To jsme si hezky popovídali.“ Večer nebo ráno si dáte kafíčko a děkujete, že jste si o tom mohli promluvit, jsme rádi, že jsme si to mohli říci. Vše, co je na stupnici pod 7 a půl je špatné a bude se to muset opravovat. Něco skřípe.

Za druhé: Nemáme chuť na sex. Jsem sexuání bytosti, jsme dotekové bytosti. Potřebujeme, aby nás někdo hladil, a to na všech místech. Jsme nastavení tak, že lidské pohlaví je něco čertovského. 2 000 let se nám tady hlásilo, že sex se má stát až po svatbě. My to máme v sobě a můžeme mít jisté bloky. Ale pokud se to týká partnerské krize, tak nemít chuť na sex, případně to, že přibereme nebo o sebe nepečujeme, je znakem vyhaslého partnerského vztahu v krizi. Někdy se stane, že v průběhu tohoto vyčpělého období někdo z partnerů někoho potká. Udělá ze sebe úžasnou bytost, skočí si na depilaci, oholí se, zhubne. Protože má chuť ukázat druhému své kvality. Tak si opět můžete změřit, jak moc máte na svého partnera chuť na stupnici 0–10. Pokud je to pod 7,5, tak jste v krizi. Nikdo neříkejme, že sex pro vztah není potřeba. Je! Jsme sexuální bytosti. Můžeme být zablokovaní, ale o tom nyní nemluvíme. V tomto případě mluvím o tom, že na partnera nemáme chuť. Něco se stalo a jsme v krizi až po krk.

Za třetí: Nemáme chuť trávit čas s partnerem.  K čemu v tomto vztahu být? Tím není myšleno to, abychom vše dělali spolu, nemyslím zamilované páry, které si jeden bez druhého nerozváží tkaničku u boty. Chceme si dělat své koníčky, ale současně také chceme být se svým partnerem a trávit s ním čas. Pokud tuto chuť nemám, nemám chuť s druhým trávit čas, pak jsme v partnerské krizi. Zase můžeme změřit. Dovolená může být dalším měřákem. Těšíme se, že s partnerem strávíme týden, 14 dní, nebo je to noční můra? Do toho se přimíchá neschopnost komunikovat, takže se na dovolenou nikomu z nás nechce a neumíme si to říci.

Za čtvrté: Hádáme se kvůli prkotinám. Komunikace neteče, řešíme hlouposti. Napadáme věci toho druhého a vytáčí nás na každém kroku.  Vytáčí nás to, že s námi je.

Za páté: Neumíme se shodnout na výchově. Stává se, že náš vztah mohl být na počátku hezký, tak po narození dětí se vše rozpadne. Neumíme se shodnout na tom, jak vlastně děti správně vést. Pokud se neumíme shodnout, tak nás to oddaluje, hádáme se a vznikne z toho partnerská krize.

Za šesté: Utíkáme do samoty. Utíkáme do garáže, dáváme si masky, že pracujeme na zahradě, natíráme okna, střechy, auta, do truhlárny, utíkáme s kamarády, s kamarádkami, na kolo, na golf, má to různé podoby, ale za tím vším je: „Nechci s tebou být, a proto utíkám do samoty.“

Za sedmé: V hloubi duše přemýšlíme o někom jiném. To je také znamení partnerské krize, jsem s partnerem, a přemýšlím o někom jiném. Jsem duševně nevěrný a kompenzuji si to, že se i to doma nelíbí a místo toho, abych si to doma vytvořil, otevřel ústa a začal mluvit o tom, co se mi tam nelíbí, jasně a na rovinu, tak raději utíkám k princeznám.

Jak měřit hloubku krize? 0–10 je stupnicí, jak hluboko v krizi jsme? Hned to vidíte, jakmile je to pod 7,5, je to problém.

Teď zazní ta zásadní otázka: Dá se to zvládnout? Není teda lepší odejít pryč? Moji milí, nyní otočíme list a podíváme se na to, jestli se to dá zvládnout. Vždycky se to zvládnout dá, pokud je splněná nejdůležitější podmínka. Jinak se budete snažit úplně k ničemu a nebude to mít smysl, vyhoříte více, budete se nenávidět, vše nabobtná, pokud nebude splněn nejdůležitější bod: Stojíš mi za to?

Chvíli se u toho zastavíme. To je nejpodstatnější věc, bez které nic nefunguje. Ve vztahu jsme se dobrovolně dostali tam, kam jsme se dostali. Nikdo nás k tomu nenutil. Dobrovolně jsme vyčpěli, utekli, dobrovolně jsme přijali to, že to nebude fungovat a řekli jsme si, že to nějak ošálíme. První důležitá věc k tomu, aby se to vůbec opravit mohlo, bude uvědomit si, že to bude práce. Nefunguje to tak, že je rychlé záchranné řešení, kniha ani video nespasí. Důležité je podívat se na svého partnera a říci si, zda mi ten člověk stojí za to, abych s ním začal problém řešit, nebo ten vztah nechat přirozeně zajít, připravit se na rozchod a odejít. To je velmi důležité. Stejně tak bych měl svého partnera přizvat a říci si, že jsme v krizi, vztah nám nefunguje, změřit si na stupnici, jak jsme na tom a pokud mu to stojí za to, tak si to vyříkat. Říci si, že hraní si na vztah nechci, nemám chuť to dál zažívat. Říci si: „Chci, aby proudila láska, chci, aby proudil sex, abychom měli sexuální barometr 9,5 a výš, chci, aby když se mě dotkneš, abych byl elektrizovaný, abych za to děkoval každý den, že mě někdo pohladil, že si můžu s tebou dát oběd, snídani, večeři a mohu jet na výlet, na kolo, to chci, to je ono.“ Ale musíme i říci, jestli nám to stojí za to. Oba.

Moji milí, pokud jeden z vás řekne: „Nestojí mi to s tebou už za to“, tak jste vyhořeli, tak bylo vyčerpáno konto důvěry a není záchrana. Čili raději připravujte rozchod, anebo se smiřte s tím, že se protlučete ve vztahu bez lásky a bez citu až do hrobu. Možná vás povzbudí vnoučata, ale že můžete s nadšením čekat, že si to chybějící vykompenzujete se svými vnoučaty, s dětmi, se psem či kočkou. Často se to děje, ale zvíře to nespraví.

Pokud nám to stojí za to, tak vezmeme v potaz sexuální barometr. Sexuální barometr říká, když je po souloži, tak si řeknete, jak jste se spolu cítili a o těch nízkých číslech se budete bavit. Vytáhne se barometr za celou dobu vaší sexuální životnosti, napíšete si svoje sexuální čísla, včetně předchozích partnerů, kde to třeba bylo lepší. Nakreslíte si sexuální barometr, na spodní ose budou roky, na vrchní ose bude 0–10 a tam si napíšete čísla, jak to během těch let s vaším partnerem bylo, každý sám, a potom si o tom popovídáte. Ukážete si svoje sexuální barometry, a budete si pomalinku, postupně povídat o tom, proč to nejde.

Třetím stupněm je takzvané emoční číslo vztahu. Co to znamená? Jednoduše si řekněte, jak se s partnerem cítíte na stupnici 0–10. Opět si během těch let, co máte vztahy, tak si tam vynesete svoje emoční čísla, jak jste se ve vztazích cítili. Vztahy nejsou žádné čáry, žádná láska nebeská, je to holá matematika. My k tomu druhému cítíme něco, protože v hlavě máme nastavení na to, co máme cítit. A s naším partnerem jsme jen proto, že ve své hlavě nosíme předobrazy partnera, se kterým máme v životě být. Ty předobrazy, které v hlavě máme, jsou dané jednoduchým matematickým vzorcem, a tím je 70% kompatibilita. Partneři jsou předurčení. Je dopředu známé, kdo to bude. Pokud to chceme měnit, pokud se točí ti stejní partneři dokola a chcete změnu, tak se podívejte na první bloky aleskalina.com/blokyvztahy. Já si nemohu najít k sobě někoho, kdo emočně neodpovídá obrazu toho, co si můj mozek myslí o tom, s kým já budu. Na spodní osu dáte roky, na vrchní 0–10 a během let vynášíte, jak jste se cítili. Ukážete křivku partnerovi, budete si povídat o tom, proč jsou ta čísla nízká a začnou vyplouvat různé věci. Budete se dostávat do diskusí, které vám začnou postupně pomáhat k tomu, aby se vám ten dobrý pocit ve vztahu vrátil. Platí jednoduchá zásada – budeme se o těch věcech bavit tak dlouho, dokud se nám nevrátí do duše dobrý pocit. Dokud nezačne růst náš sexuální barometr a nezačne narůstat emoční číslo.

Doporučuji partnerům jednoduché debaty. Aby si na to jednoduše 3 x za týden vyhradili čas, postupně si brali téma po tématu a jednoduše se o tom bavili tak dlouho, bez zábran, dokud nezačnou cítit, že se jim ulevilo. Někdo může obhajovat sebe, vyčítat, ale pak je to nezralý člověk a musí se to naučit. Je třeba hledat souznění, nikoli po tom druhém šlapat a nadávat mu. Jedna strana nechce přiznat chybu, ale chce ji jen omlátit druhému o hlavu. Ale pak nechce vytvořit hezký vztah, chce v tom zůstat a chce, aby veškerou vinu za to, že to nejde, nesl protějšek. Jenže takhle se nikam neposunete. Křivka vztahu se nezmění, sexuální barometr se také nezmění a budete dál žít ve skleníku, v prapodivném vztahu, kde sice děti mají rodiče, hezky vše naleštěné, ale přitom neproudí láska, neproudí komunikace, nemáme chuť s tím druhým trávit čas.

Partnerská krize se dá definovat a ukázali jsme si, jak se z ní dostat. Můžete si tento jednoduchý postup zkusit, vypadá to jednoduše, ale jsou to hodiny práce. Není divu, když někam 30 let házíme odpadky, že je pak s nimi problém a dlouho trvá je vynášet. Pokud vám ten druhý stojí za to, pusťte se do práce, pokud vám za to nestojí, nebo během komunikace vyplyne, že tento člověk nemá chuť a potřebu s vámi růst a posouvat se dál, pak toho nechte. Potom vše uvidíte. Možná vám dojde, že jste pro sebe tak úžasné bytosti, že budete chtít prožít život nějakou dobu sami. Zjistíte, že na sobě chcete zapracovat, že se budete chtít odblokovat a naladit svůj mozek tak, abyste zahlédli nového člověka, se kterým budete schopni zažívat nebe na zemi. Je to proces, který nevzniká hned a naše hlava si vytváří přesnou představu člověka, na kterého nám pak někdy v budoucnosti řekne, že je to on. Zahlédnete ho v té plejádě lidí, kteří kolem vás chodí, ale vaše hlava už tam tu představu má mnohem dříve.

V okolí jsou vám nabízeni lidé, se kterými máte ze 70% podobně nastavenou hlavu. Pokud se vám tedy stále opakují tytéž vztahy dokola, tak to znamená, že jste nezměnili svůj takzvaný vztahový emoční potenciál. To jsou emoční bloky, které nosíme v hlavě a podle kterých je náš partner počítán. Můžete začít tím, že si najdete bloky, které v hlavě máte.

Jsem rád, že jste dočetli až sem, že jste se mnou trávili čas, budu rád za odezvu a zpětnou vazbu. Všem přeji, abychom si udělali hezké vztahy, aby naše vztahy mohly vyjadřovat lásku, vášeň, touhu, nadšení, protože pak i naše rodiny a náš svět budou lepší.