Tajemství malých krůčků

Přepis videa

Milí přátelé,

téma dnešního článku je dlouho opomíjené, zatracené nebo ztracené tajemství malých krůčků. Podívejme se na takové krásné věci, jako je například Řím, Sixtinská kaple nebo Čínská zeď. Jak dlouho museli lidé stavět, než vytvořili něco tak obrovského? V podstatě se stačí podívat i na Pražský hrad. Kolik let, možná desítek let, uběhlo, než se kamínek po kamínku naskládal, a než se postavily tak úžasné věci? Zkuste se na to někdy na internetu podívat, jak obrovské stavby lidé kdysi stavěli, a přitom neměli žádné jeřáby, neměli žádné vymoženosti jako my. My jsme dnes schopni postavit obrovské paneláky za několik měsíců, ale jak dlouho takové stavby vydrží? To je dnes moje základní otázka, abychom si dokázali uvědomit, jakou sílu má tajemství malých krůčků.

My lidé, jsme v tomto zvláštní. Když se nám v životě něco nedaří, něco se pokazí nebo bychom chtěli nějaké změny, říkáme si: Hlavně, ať je to rychle! Takže v tom potom vítězí firmy, které nám prodají instantní polévky, prodají nám antidepresiva, prodají nám basu piva, alkoholu, rychlého jídla, protože chceme všechno hned. Ale jaké trvání mají věci, které jsou rychlé? Uděláme si sice rychlou polévku, ale nasázíme do sebe spoustu chemických látek, a kde jsou potom ty živiny? Vyrobíme si rychlý dobrý pocit, že do sebe jednoduše hodíme nějakou tu lahvinku a ráno se vzbudíme s bolavou hlavou a říkáme si: Už nikdy! A takhle postupně každý den budujeme například svoje sádlo, poněvadž si tam každý den dáme něco malého, o trošku navíc, a za deset let to může být deset, dvacet, možná třicet kilo navíc. Ale to nevzniklo přes noc. To jsou malinké krůčky, které my neustále každý den děláme.

A stejně tak budujeme vztahy sami se sebou, s partnerkou, s dětmi, s rodiči, s přáteli, s kamarády, ale nic z těch věcí nevzniká přes noc. Všechno to chce miniaturní krůčky. A já bych vám rád dnes poslal jednoduchou zprávu, jednoduché povzbuzení: Nic nevzniká přes noc! My si na různé problémy zaděláváme roky. Nevěra nevznikne přes noc. Žádné věci v práci jen tak nevzniknou přes noc. Krachy nevzniknou přes noc. Špatné vztahy, nemoci, problémy v práci a finanční dluhy nevznikají přes noc, to vše vzniká roky. A právě v tom je tajemství malých krůčků. A my ho dnes spolu budeme využívat k tomu, abychom si postavili životní hrad, abychom si postavili životní zámek, něco, co bude nezbouratelné. Jak to ti lidé dělali, když dokázali postavit tak obrovské stavby a ony jsou tady stovky let? Protože to stavěli pomalu, precizně, dobře, se zápalem, kamének po kamínku, hezky kolečko po kolečku. Čili přijměte prosím dnes ode mne tuto zprávu, že tajemství toho, co chceme, není v tom, že to získáme přes noc, ale že se naučíme každý den udělat k tomu svému malému nebo velkému cíli jeden malinký krok.

Jak celá tato věc funguje, to začneme u váhy nebo u zdraví, tam nám to bude jasnější. V našem zdraví je to denní přísun stravy. Jak ráno snídám, jak obědvám, jak večeřím. Jak se starám o svoje tělo, jak cvičím. A v podstatě jednoduché krůčky jsou v tom, že ta snídaně, kterou si ráno dám, přinese tělu něco užitečného, ne, že do sebe naházím hromady nefunkčního jídla jenom proto, že už honem rychle musím jít do práce. A stejně tak si k obědu dám něco, k večeři – něco, ale je to promyšlené. Přemýšlím nad tím, co do toho svého těla dám. Samozřejmě, pokud vás toto více zajímá, chtěli byste o tomto více vědět, co mně velice pomohlo a neskutečně mě to nastartovalo, jsou dvě knížky. Ta první vyšla v češtině, jmenuje se „Moučný mozek“ a ta druhá se jmenuje „Vše začíná stravou“. Tyto dvě věci, jak vlastně tělo hormonálně pracuje, jaké denní krůčky musím dělat, abych se ve svém těle cítil dobře. Abych jednoduše nemusel být nemocný. Abych nemusel brát prášky. Abych nemusel svoje tělo zbytečně zatahovat do různých nemocničních prostředí. Věřte tomu, že to všechno jsou drobné denní kroky. Takže já to dělám úplně jednoduše, že každý den si dám trochu běhu, trochu kola. Mám tyhle hodinky, kterým říkám „malý buzerant“ a každý den udělám nějakou aktivitu. Jeden čas jsem dokonce dělal až tisíc kalorií denně, což mi přineslo velice dobrou kondici. Ale představme si, že bychom chtěli za den uběhnout maraton. Že bychom si nasadili boty a chtěli hned uběhnout 43 km. Chce to se postupně učit, každý den udělat k tomu svému maratonu jeden malinký krůček. Mít k tomu svůj maratonový cvičební plán. A dělat krůček po krůčku, i když se mi nechce, i když prší, i když zrovna nemám svůj den, tak se stejně obléknu a stejně jdu.

Tajemství malých krůčků je obrovské. Využívali ho naši předkové neustále a také oni v té době vůbec nikam nespěchali, měli na všechno čas. Já si pamatuji svého dědečka, který měl čas vézt plynovou bombu, když jim na vesnici došla, 10 kilometrů, aby přivezl novou. Měl na to celý den čas. Naložil ji na vozík a jel. Protože tehdy nebylo tolik různých podnětů, jak máme my dneska, kdy na nás pořád něco chvátá a spěchá a my máme stále pocit, že nemůžeme všechno stihnout, a tak chceme všechno rychle, všechno hned. Rychlou lásku, rychlé vztahy, rychlý seriál, rychlé jídlo, rychlé pivo, rychlou náladu, rychlou formu, rychlý běh, rychlé dovolené, rychle si pohrát s dětmi…

Jenomže kam toto všechno vede? Toto vše vede k tomu, že vytváříme jakési životní paskvily, jakési prapodivné životní zkušenosti, které potom, a to mi dáte určitě za pravdu, v nás bují tak, že se necítíme dobře, nemáme dobrý pocit, že se klátíme z jedné strany na druhou. A když to rozdělím do čtyř oblastí, tak to nejkrásnější a nejlepší, co tady v tom životě můžu mít, je vnitřní hluboký klid. K čemu to všechno je? K čemu by bylo, kdybych všechno na světě získal, a přitom jsem neměl vnitřní hluboký klid. A ten hluboký klid můžeme získávat. Například v oblasti vztahů, když se cítím se svými dětmi a se svojí partnerkou skvěle, když tam mám vynikající pocit. To vše ale pramení z toho, že sám v sobě dělám ty malinké krůčky.

Možná otázka na tělo: Když jdete ven, používáte deodoranty, antiperspiranty, ty proti zápachu, myjete se, čistíte si zuby, utíráte si zadek, měníte si spodní prádlo? Nebo rok, dva, tři, pět, deset chodíte ve stejném spodním prádle a nemyjete si zuby a nepoužíváte antiperspiranty? Používáme, že? Každý den uděláme minimálně jeden nebo dva kroky k osobní hygieně, že? Ale co ta naše duševní hygiena? Co ty naše myšlenky, ten různý nepořádek v hlavě, který se rojí, ten duševní „smrad“, který z nás kolikrát vyvěrá? Řekneme jedno slovo – a ostatní s námi nemohou ani být. Ten náš duševní zápach se kolem nás šíří. A prý kočky jsou citlivější, než lidi, že ony si umí vybrat člověka, u kterého se cítí dobře. Malé děti to mají úplně stejně, jdou kolikrát i k cizím lidem, se kterými se cítí dobře. Kdy je třeba naše duševní hygiena, ty naše malé krůčky k tomu, abychom byli čisté, vnitřně pokojné bytosti? Jak to poznáme? Opět existují jednoduché měřáky. Nic složitého. Jak se dnes cítím? Stupnice 0-10. Čím víc k 10, tím větší duševní hygienu mám. A ty jednotlivé malé krůčky k tomu neustále přispívají.

Pokud si chci udělat pohodu v oblasti vztahů, jaké drobné krůčky potřebuji dělat? Co potřebuji s partnerkou vyřešit, co potřebuji s dětmi vyřešit? Co potřebuji nainvestovat do své domácnosti? Ale to nejde tak, že si vezmu najednou týden, 14 dní dovolené, vyjedu s nimi někam za půl milionu, uděláme si luxusní výlet. Nebo Vánoce, to je další věc, kdy se ti rodinní příslušníci snaží spolu vytvářet harmonii, která tam celý rok není. To se nedá zaplácnout dovolenou nebo naleštěnými a navoněnými vánočními svátky, hromadou dárků, a hraní si na to, že naše rodina a naše vztahy jsou super. Šílenství, že? Ale jsou to ty denní malé krůčky. Že každý den nebo alespoň několikrát za týden udělám něco hezkého pro sebe, něco hezkého pro svoji partnerku, něco hezkého pro svoje děti. Že s nimi nebudu trávit 10 hodin o víkendu, ale třeba jenom půl hodiny každý den. Ale bude to stát za to, bude to skvělý čas, na který budeme všichni rádi vzpomínat. Hromada malých krůčků, které ve finále postaví to skvělé – postaví ten Řím, postaví tu Sixtinskou kapli, postaví ten Pražský hrad, postaví něco, na cos e potom po zbytek života vzpomíná. To nejsou obrovské dovolené, obrovské Vánoce a kdo ví, co, ale to jsou ty malé okamžiky, které nám zastavily dech. Které nám vzaly dech, když jsme je prožívali. Když jsme mohli někoho obejmout a vzalo nám to dech. Když jsme cítili, že to je ten okamžik pravdy, pro který stálo za to udělat tu malou chvilku. Dát si prostě zmrzlinu a říct tomu druhému „Miluji tě, jsem vděčný za to, že tady semnou jsi, jsem vděčný za to, že existuješ, že vás mám.“ Ale to je ten drobný krok, k tomu nemusíme čekat, až bude mít někdo svátek nebo narozeniny.

Stejně tak se hromada krůčků dělá v našem podnikání. Nepostaví se to přes noc. Já jsem tady tu firmu založil v roce 1994, to už je taky nějaký pátek, to je mraky krůčků. Člověk občas spadne, něco v podnikání udělá špatně. Ale to je každodenní malinký krůček, napsat článek, natočit video, udělat něco užitečného, zúčastnit se nějakého rozhovoru, zajít do rádia, do televize, něco říci, bavit se s lidmi na ulici, udělat webinář. Ale to se nepostaví přes noc, to není možné to udělat rychle. Stejně tak mne překvapilo, když jsem se včera trošku probíral statistikami a zjistil jsem, že moje videa na YouTube už mají skoro milion a půl zhlédnutí. Že webové články na mém webu aleskalina.cz přečetlo už 10 milionů lidí. Na Facebooku 470 milionů zhlédnutí. To se nedá udělat přes noc. Tak jsem nad tím přemýšlel a říkal jsem si, to je malých krůčků, to je drobotin, prostě každý den vstaneš a něco malého pro to svoje uděláš. Já jsem dlouhou dobu byl tak nějak zahalen v takovém rauši, ono se tomu říká virální marketing: rychlé změny přes noc, uděláme jednu věc a svět si z nás sedne na zadek, uděláme jeden webinář a jedno turné a jednu věc. No, nic takového není. Jsou výjimky virálu, že se to rozletí a najednou se o tom všichni baví. Jenže v běžném životě nic takového není, pokud vysloveně nebudeme běhat nazí po Václaváku. A jeden můj marketingový kolega mi říkal, že nejlepší rada v marketinku je, že musíš udělat kolem sebe takový rámus, abys byl nepřehlédnutelný. No, a to není můj životní styl. Já mám radši ty malinké krůčky. Udělat každý den jednu malou věc, která mě posune, pomalu vybudovat něco velkého, ale pomalu, každý den jednu malou věc.

Stejně tak v penězích. Častokrát slýcháváme, „kdyby tak někdo zaklepal, sestoupil Anděl Páně, vyhrál jsem nějakou částku.“ Víte, kolik lidí každý den sází, a proč to dělají, když jediný, kdo z toho bohatne, je Sazka? Proč to ti lidé dělají? Protože věří v to, že se na ně usměje štěstí, že se na ně usměje ten loterijní průmysl a oni vyhrají. Přitom málokdo z nás ví, že 19 z 20 lidí, kteří vyhrají nebo zdědí nějakou větší částku peněz, tak o ni přijdou. Vrátí se zpátky na tu svou sumu, na níž byli před výhrou. Je to opět o tom, že my, pokud na to nemáme nastavenou hlavu, nemám v pořádku svoji duševní hygienu, nejsme dobře finančně nastaveni, můžeme chodit do 20 prací, můžeme dělat metráky všeho a zůstaneme v tom pořád stejní.

Mě toto fascinuje a jsem z toho nadšený. Mně se toto neskutečně líbí, že to není taková ta buzerace: „Hele tak teď začneš vztahy, musíš dělat strašně moc věcí, musíš nosit kytky, musíš se snažit, musíš se s partnerkou nastěhovat, musíš s ní pravidelně být v posteli, musíš ji pravidelně masírovat, musíš pravidelně tyto věci dělat, musíš ukázat, že jsi nejlepší na světě!“ No, tak my to děláme týden, dva, tři, čtyři, pak vyhoříme a vrátíme se zpátky k tomu svému. Ale jsou to ty malé kroky. Jsou to ty krůčky, kterými stavíme tu dlouhodobou věc, jsou to ty krůčky, kterými budujeme to obrovské konto důvěry, ze kterého se potom čerpá, pokud s tím člověkem déle žijeme. Je to zase o těch denních věcech. Není možné nic přeskakovat. Není možné chtít velké věci bez malých věcí. A já si myslím, že dnešní doba je toho plná. Je to paradox. My si roky zaděláváme na problém, můžeme to ve všech čtyřech oblastech nádherně dokumentovat. Ať už je to váha – nikdo neztloustne o 10 kilo přes noc, ale přitom zhubnout bychom chtěli přes noc. Jedna návštěva fitness centra a bylo by to. My jsme se toto naučili. Prášek vaří za nás, tak bychom to chtěli hned. Kazíme si vztahy tím, že často nechodíme domů, hádáme se, jsme vzteklí, viníme toho druhého a pak bychom to chtěli najednou všechno hned. Víte, proč je dnes populární nevěra? Protože dostaneme rychle to, co celé roky nemáme. Dostaneme sexuální Vitanu. Hned, všechno hned. Proč jsou populární nevěstince, porno na internetu? Protože dostaneme všechno teď hned. Ale to, že to nemá dlouhodobé trvání, to že to buduje samotu, osamocení, to, že to buduje duševní slabotu, to už nám samozřejmě nikdo neřekne. Nenechte se, prosím, nalákat na rychlo-kvasné věci, ale naopak, udělejte si svůj plán denních krůčků.

Já k tomu chci přispět, udělal jsem motivační kurz pro vás, co jste se dostali až sem a rádi se mnou trávíte čas. Každý den vám tam přispěji jednou malou myšlenkou tak, abyste se mohli posouvat každý den o jeden malý krůček.

Stejně tak finanční gramotnost. Nikdo nezbohatne za rok. Nejbohatší lidé, kteří na světě jsou, tak mají za sebou desítky let práce. To není hned, to je obrovská inteligence. Když člověk začíná podnikat sám – když mu pak byznys začne narůstat, tak se musí naučit spravovat smlouvy, jednat s právníky, jednat s finančním úřadem, jednat s účetními, udělat si pořádek ve finančních dokumentech, v bankách, učit se dělat cash flow. Teď najednou nabírat lidi a jednat s podrazy. Toho tady bylo. Vysávat šlahouny, a to se s tím musíme naučit pracovat. To jsou denní krůčky. Takže ve finále, ten velký úspěch, ty velké věci, je výsledkem toho, že jsme se na denní bázi naučili dělat věci ve své práci dobře. Viděli jste někdy kuchaře, který by udělal úplně luxusní svíčkovou přes noc? Samozřejmě, že náhodně se to může stát. Že bychom viděli sportovce, který přijde na olympiádu, nazuje si boty, sponzoři na něj nalepí loga a on hned zaběhne nejlepší maraton, nejlepší stovku, nejlepší půlkilometr? Nic takového není. To jsou roky práce. V tenisu, že bychom viděli Federera, Nadala nebo tyto kluky, nebo naše top sportovce, že by to dělali přes noc, přes týden, že by si najali luxusního trenéra a najednou přes noc by se z nich stali borci? Nic takového. Vidíte ty souvislosti? Vidíte ty čínské zdi? Ty Sixtinské kaple, vidíte ty středověké velké stavy, které vznikaly desítky let, a pracovalo se na nich každý den?

A to je ta zpráva, kterou bych vám rád předal. Neexistuje rychlý úspěch. Není možné se dostat k velkým věcem přes noc. Není možné si dnes říci, že budu skvělý, a druhý den být. To jsou drobotiny, jsou to malé kousky, které dělám sám se sebou každý den.

Čili tajemství malých krůčků je o tom, že si vezmu čtyři oblasti: práce, peníze, zdraví, vztahy. V každé z těch oblastí si vezmu jednu věc, čili v oblasti vztahů, kam se chci dostat se svým partnerem. Možná i to povede k tomu, že tady s tím nebudu chtít být, čili cíl bude rozchod. Kam se chci dostat se svými dětmi, jaké vztahy chci mít doma, a vyberu si jednu věc. Jednu věc u mě doma. Jednu věc ve vztahu k sobě sama. Co bych já chtěl, abych se měl víc rád. Jednu věc, kterou bych já chtěl. Stejně tak v práci, tu jednu věc. V oblasti financí, opět, jednu věc. V oblasti zdraví – jednu věc. Ať už je to váha nebo cvičení. A teď si k ní udělejte 365 malých krůčků. Malých, každý den něco malého, nebo alespoň třeba 3x za týden. Ale malinkých, ne nic velikého. A zjistíte, že za rok je to hromada práce. Představte si, že vezmete jednu cihlu každý den a odnesete ji na hromadu. Prostě budete hromadit cihly, z nějakého místa, zříceniny, každý den jednu. To vám přijde v ten den jako nic. Ale ve finále potom, na konci roku, tam bude 365 cihel. A teď si představte, kdybyste to museli všechno odnosit na Silvestra. V blátě, ve sněhu, 365 cihel byste museli kilometr nést z rozbouraného domu. To by byla práce, co? Ale přitom, když každý den udělám jeden malý krůček, tak ve finále je tam veliká hromada. A co teprve, když to tak budu dělat dva roky. Tři roky, tak najednou tam mám 1000 cihel a přitom mi nepřijde, že bych nějak dřel. A toto pravidlo funguje napříč všemi čtyřmi kvadranty. Jak v oblasti vztahů, tak peněz, práce i zdraví.

Děkuji, že jste dočetli až sem. Že vám mohu předat toto magické, v podstatě antické, pravidlo, které využívali naši předkové po celém světě, věděli, že se Slunce otočí, planeta se otočí, Slunce přeběhne po nebi a oni musí být o krůček dále. A v tomto nás život velice kvalitně učí, že vše má své cykly, že se vše vrací na svůj počátek a pořád dokola cyklí. Z toho přijměme ponaučení. My musíme se cyklit ve věcech, které máme rádi. Pravidelně je dělat, pořád dokola, v malých krůčcích každý den, každý týden, každý měsíc, celý rok a pak budeme žasnout nad výsledky, žasnout nad tím, jak se nám hezky postupně a pomalu začínají věci dařit. Přeji vám, aby vám ty jednoduché krůčky pomohly stavět skvělý život, který ve finále budete milovat.