Nudná práce – nudný život
Kuchař se může naučit být zedníkem, extrovert se klidně může věnovat práci v soukromí a ten, kdo rád mluví na veřejnosti, se určitě, pokud je to potřeba, může spokojit s psaním knih, či neosobními pořady v rádiu.
Jsme schopni se naučit kde co
Jsme lidé učenliví a pokud musíme, naučíme se skoro všechno. Zápasit ale s tím, co děláme, není dobré. Měli bychom ve své práci využívat své přirozené nadání a schopnosti. Najít své talentové vlohy a právě ty vložit je do své každodenní práce.
Práce je jednou ze čtyř oblastí života, kde se musíme snažit v ní cítit nad 7,5 (hodnoceno na stupnici 0 až 10). Pak pozitivně přispívá do celkové životní pohody. Pokud se nám to nedaří, stává se práce noční můrou, netěšíme se na ni a otravuje nám život.
Většina z nás pracuje z povinnosti
Většina z nás považuje práci za povinnost vůči sobě, rodičům, rodině, věřitelům. Pracují, aby splatili své dluhy či si budovali svou kariéru. Nedávný průzkum ukázal, že skoro 55% lidí svoji práci nemá rádo a netěší se na ni. To je velmi smutná statistika, když běžně v práci trávíme skoro polovinu života.
Prací jsme denně ovlivňováni a formování. Zatínání zubů a přemáhání se dělat to, co nás nebaví jenom pro peníze či závazky, je šílenství.
Úspěšní přistupují k práci jinak
Pokud byste zkoumali úspěšné a současně šťastné lidi, zjistili byste, že jejich přístup k práci je odlišný. Jsou to nadšenci, kteří si svoji práci hýčkají. Častokrát od nich slyšíte, že by pracovali klidně i zadarmo a mnozí k tomu navíc tvrdí, že by byli ochotni zaměstnavateli za práci ještě i platit.
Zmobilizujte své síly
Při koučinku lidem radím, aby si našli svůj talent a pak svoji práci dělali podle následujícího hesla: Dělej, co tě baví co nejlépe. Tak se v člověku mobilizují obrovské vnitřní síly. Systém organizace lidské společnosti je perfektní. Každý něco umí a je v něčem dobrý. Tak proč se v tom více nerozvíjet?
Dětskou hravost do dospělosti
Naše práce začala již v dětství. Tam nám nikdo neříkal, co máme dělat a jak to máme dělat. Přirozeně jsme dělali, co nás bavilo a den utekl jako voda. Jen si zkuste představit, kdybyste v práci pracovali, jako když jste byli malí a ještě vám za to někdo platil? Jako malí jsme totiž přirozeně dělali, co nás baví a vůbec jsme nad tím nepřemýšleli.
Rodiče nám ale různě komplikovali cestu zákazy, posměchem, tresty a dalšími ponižujícími technikami, čímž nám v hlavě vyrobili programy, jenž nám později brání se opět přirozeně vrhnout do oblíbené činnosti.
Příklad ze života
Představte si malého Honzu, který si staví hrad z písku. Maminka přijde a řekne: „Lepší by bylo to postavit takto“ nebo „Nestav to tak vysoké, stejně ti to spadne“. Co si malé dítě pomyslí ve své hlavičce? Řekl bych, že toto: „Stavím krásný hrad a mámě se nelíbí“ nebo „Stavím něco úžasného a vysokého a nevydrží to“. A hádejte, jak se tyto programy projeví v dospělosti v jeho práci? Nízkým sebevědomím, nízkou sebedůvěrou a ponižováním.
Ať už v práci hledáte lepší rovnováhu nebo chcete posunout své výsledky, malá změna může hodně pomoct. Pokud byste chtěli řešení přesně pro vás, můžu vás koučinkem provést Tady si ho můžete rovnou domluvit….