Partnerská kompatibilita – jak najít a ověřit si správného partnera?

Přepis videa

Já vás zdravím, tady je Aleš Kalina.

Dnes máme před sebou zajímavé téma – partnerská kompatibilita. K čemu je to vlastně dobré, taková kompatibilita? Protože když se na to mrkneme z jiného úhlu, tak zjistíme, že dřív se na žádnou partnerskou kompatibilitu nikdo neptal. Prostě řekli: „Toho si vem!“ Maminka s tatínkem rozhodli, celý rod rozhodl, protože potřebovali spojit prachy. Tak se dohodli a děti se musely tak nějak vměstnat i s někým, kdo jim třeba vůbec nevoněl a na koho vůbec neměly chuť, s kým vůbec neměly chuť trávit čas. Ale dneska se, díky bohu, ta doba docela slušně změnila. Ale ukazuje se, že nám to v těch vztazích stejně moc nejde, poněvadž pražská čísla ukazují, že 52 % vztahů se rozvede. A to jsou ty, které zvednou ruku a řeknou: „Hele, nám to nefunguje.“ A postaví se před soud, jsou v roli obžalovaného, takže krása, co? My tam vlezem, hezky svatba za milion, to je prostě nádhera. Všichni se napápnou, pupíčky se jim nafouknou, prachy se vylejou. Ale co když ten vztah není ve finále kompatibilní? Asi ne, protože 52 % vztahů zvedne ruku a řekne: „No, my už spolu nechceme být.“ A kdyby jen to. Takže ta svatba, to je paráda, to je sláva, to jsou andělíčci, po všech čertech to tam lítá. A pak ve finále je to soudní síň. Zvláštní svět, co?

Takže více a více z nás se začíná ptát, co to je partnerská kompatibilita, abych prostě a jednoduše neskončil, to je téma, já se na něj s vámi dnes velmi těším, neskončil někde, kde vlastně vůbec nechci být. Neskončil někde s někým, kdo mi nic neříká, kdo mi nevoní, s kým si nemám co říct. S kým vůbec nemám chuť si dát třeba pivko nebo si tam lupnout panáka, upéct buřta, jet na kolo nebo někde strávit příjemnou dovolenou, protože ta partnerská kompatibilita je velice důležitá.

Čili hledáte pro sebe někoho, s kým byste byli kompatibilní, s kým by vás to bavilo. Možná jste už pár vztahů vymetli a zjistili jste, že to nikam nevede, že jste měli vedle sebe člověka, se kterým jste si nerozuměli, neplynula řeč, nefungoval sexuální barometr nebo jedna z těch věcí fungovala, ale ty další nefungovaly.

Takže partnerská kompatibilita jako taková je velmi důležitá věc. Přitom, jak se v dnešní diskuzi společně dozvíme, ona totiž partnerská kompatibilita může být vlastně do plusu, ale může být i do minusu. A to jste zřejmě taky ještě neslyšeli, co?

Partnerská kompatibilita totiž může být i záporná. Fakt? Ano, protože -2 a -2 se také rovná. To není jenom +2 a +2, jakože to jsou shodná čísla, shodný výsledek. Ale jako -2 a -2 je také shodný výsledek. Čili my se někdy můžeme s partnerem shodovat i v záporných věcech. Ale k tomu se postupně dostaneme. Pojďme si tedy o tomto zajímavém tématu partnerské kompatibility hezky pěkně popovídat.

První věc je být sám, nebo ve vztahu? Co je vlastně lepší? Ono se ukazuje i ze statistik, to nemám vycucané z palce, že hodně z nás zůstává samo. V Česku a na Slovensku je 1 200 000 samotářů a pořád to prý narůstá, což znamená, že zřejmě neumíme úplně tak navazovat vztahy a jsme zranění ve vztazích a raději volíme samotu nebo prostě a jednoduše nemůžeme nikoho najít.

A já se tomu vůbec nedivím, protože se k nám doma nechovali pokaždé úplně hezky. Byli na nás kolikrát hodně zlí, nechápali nás, mlátili nás, odstrkovali nás, zavírali nás do skříně a nakopávali nás pod postel. Takže potom mnozí z nás sedí a říkají: „No, ono je možná lepší být sám, protože si toho buřta můžu dát sám, můžu si u té televize sedět, jak dlouho chci, a nikdo mě tady nebude buzerovat. No a co se týká sexu, tak co, no. Tak si buďto někam zavolám, někam si zajdu, nebo prostě porno serverů je dost, ne?“ To všechno dnes máme k dispozici. Zajímavá to doba, že?

Těžko si to budeme představovat někdy před sto, dvě stě lety, jak ti kluci, když byli sami, co tam vlastně doma dělali, samozřejmě i děvčata, ale ti chlapci měli v té době víc času. Holky musely skákat kolem plotny. A to já si pamatuji, ještě moje babička, jí běhaly slepice po sporáku. Takže holky měly spoustu práce – vařit, zavařovat, nakrmit voly, slepice, krávy, podojit, useknout jim krky, připravit to, spařit to, až milostpán přijde domů, aby se mohl napápnout, nacpat si pěkně hubu, hezky knedlíkama a zelím a čerstvě upečenou slepicí.

Čili ono být sám, to se nikomu z nás nechce. Říká se, že někomu prý ano, ale to jsou veliké výjimky, poněvadž jsme pohlavní bytosti. My potřebujeme s někým trávit čas. Takže už víme, pokud jsme dlouhodobě sami, tak je to v podstatě jenom bolest, kterou si přenášíme odněkud z minulosti. A pokud tedy chceme být ve vztahu, a nedaří se nám to tam, tak to znamená, že ten váš vztahový potenciál je zablokovaný a budeme si muset ve své hlavě najít tak zvané blokační programy. Já vám potom v tomto pořadu uvedu link, kde jsem na základě vašich žádostí udělal jednoduchý minikurz zdarma, kde si tyto jednoduché prográmky můžete vyzkoušet, najít.

Proč je tedy vlastně dobré být někdy sám? Poněvadž my někdy do vztahu utíkáme, abychom se tam schovali před samotou. Ale ono je někdy dobré být sám. Ono je někdy dobré zůstat i po náročnějším rozchodu, někdy třeba rok nebo dva roky sám. Já tomu říkám tak zvaná emoční deratizace, kdy se dáme do pořádku, kdy se zahojíme, kdy nám tam ty jizvičky tak nějak dorostou. Kdy si uvědomíme, co nám nefungovalo, co nám fungovalo, a připravíme se pro nový vztah, protože vyrážet klín klínem také není úplně dobré. Čili nebojte se toho, po náročném rozchodu s někým zůstat někdy sám. Být sám, zacelit si jizvičky, podívat se na to, kdo vlastně jsem. Dovzdělat se v tom, proč vlastně ten vztah byl takový, jaký byl. A k tomu právě výborně slouží partnerská kompatibilita. Pokud jsme se totiž rozešli kvůli nějaké bolavé věci, tak zjistíte, že partnerská shoda může být i na záporných vlastnostech. Ale o tom za chvilku.

Proč vlastně někteří z nás zůstávají dlouho sami? Samota je totiž pouze útěk od společnosti. Útěk od bolesti. Útěk od ztrapnění a zesměšnění. A poněvadž si neseme z domova různé věci, tak se nám doma mohly dít takové kousky, jako že nám třeba starší sestry stahovaly trenky. Nebo že se nám smály kvůli každé drobnosti, že z nás starší sourozenci dělali blbečky, otloukánky a kdoví co. Takže my potom jdeme do společnosti a máme sociální fobie, poněvadž se bojíme lidí. Bojíme se okolí. Bojíme se toho, že se nám zase někdo bude smát. Bojíme se toho, že se někdo jen tak ušklíbne a řekne: „Ty seš ale vůl, že jo?“ Přitom sám je dvakrát větší vůl, jenom o tom neví. Ale my se toho bojíme. My se bojíme promluvit na poradách. My se bojíme říct lidem svůj názor. Takže radši jednoduše utečeme do samoty a říkáme si: „Hele, tak mi všichni polibte šos!“

Takže být dlouhodobě sám, můžeme říct rok nebo více než dva roky, znamená, že už jsme prošli emoční deratizací, vztahovou deratizací. No a teď se bojíme někam nastoupit, někam vstoupit ze strachu. A když se rozhodneme pro vztah, někam vlézt, tak jednoduše budeme potřebovat se naučit, co to je tak zvaná partnerská kompatibilita a co to jsou metody pro rozpoznání partnera, se kterým mi bude dobře. To je to, co já bych s vámi velice rád dnes probral.

Čili základní otázka. Podle čeho vybíráme? No a to bych chtěl slyšet od vás. Napište mi to pak klidně do komentářů, podle čeho si vybíráte. Takže klidně napište, podle čeho vybíráte vy. A já vám v tomto pořadu položím otázku: Pánové nebo dámy, podle čeho řekneme: „No tak tady toho člověka chci! To by mohla být dobrá volba pro mě. Podle čeho to chci?“

Jsme tam lákáni sexuálně, vizuálně, že se nám ten člověk líbí, že na něj máme chuť a máme chuť s ním trávit čas a voní nám. Všímáte si? Je tam něco, co ke kamarádům a kamarádkám nemáme. Jsme přitahováni vábením. A jestlipak víte, podle čeho je počítáno přitahování, vábení čili feromonální přitažlivost, sexuální přitažlivost a vizuální přitažlivost?

Já jsem vymyslel, zjistil a statisticky ověřil, že toto všechno je počítáno podle tak zvaného pravidla 70 na 70. Co toto pravidlo 70 na 70 znamená? Představte si to, co jsem objevil. Já jsem objevil, že při práci, při koučinku párů, když pracuji s oběma dvěma, že jsem jim vyndal z hlavy emoční programy. A zjistil jsem, že 70 % těchto programů mají podobných, což vlastně vůbec nevěděli. Takže jsem z toho udělal jednoduchou zákonitost, že my jsme vábeni, přitahováni k druhému pohlaví na základě emočních podobností, že máme podobně nastavené hlavy. To je, co? Ten mozek vlastně udělá to, že si velice rychle vyhodnotí mozek potenciálního dalšího druhého člověka a řekne: „Hele, tento člověk, on má podobné věci, jako tady mám já v té svojí na tom flashdisku.“ Šup, tak nám hezky pošle sexuální přitažlivost, vizuální přitažlivost, hlasovou, zvukovou přitažlivost, feromonální přitažlivost. Takže my jsme v podstatě taková zvířátka, která dostanou od své hlavy impulz: „Hele, tam jdi. Hele, tady s tím člověkem založ rodinu, buď s ním a dýchej ho, čichej ho. Prostě buď s ním.“

Takže my jsme potom jak ti volové, kteří jsou vedeni na porážku. My tam prostě jdeme a ve finále vlezeme do toho vztahu a zjistíme, že to tam úplně fungovat nemusí. Pro vás, komu to funguje, nádhera, můžete vzdát chválu, čest, to je jedno, Pánu Bohu, stromům, komukoliv, to si udělejte, jak chcete, poněvadž vaše partnerská kompatibilita má hodně plusových čísel. No ale pro ty z nás, kteří tam narážejí, že nám komunikace nejde, sexualita špatná, nemáme chuť s partnerem trávit čas. Vztah se dostává do krize. A to znamená, že naše partnerská kompatibilita vykazuje, a to je to, co si musíme uvědomit, že my bychom nebyli s tím druhým pohlavím, pokud by tam partnerská kompatibilita nebyla. Ale to, že se nám ve vztahu nedaří nebo se v něm necítíme dobře a dostali jsme se do krize, znamená, že jsme tam byli navábeni, přitáhnuti, přivázáni.

Ale ta kompatibilita má i záporné podobnosti. Čili my se můžeme záporně shodnout třeba v tom, že budeme potichu, jako že neumíme mluvit nebo že máme bloky vůči sexu nebo máme bloky vůči jídlu nebo máme bloky vůči dovolené, máme bloky vůči dětem, máme bloky vůči rodině, ale přitom jsme byli navábeni dohromady. Co to tedy znamená?

Pravidlo 70 na 70 řídí to, komu se oddáme. A já jsem slyšel docela hezký příběh, že my vůbec nevidíme některé druhy aut až do té doby, dokud si neřekneme: „Jejda, tady to auto bych si rád koupil.“ Najednou začneme ta auta vidět všude kolem nás. Ony tady vždycky jezdily, ale až v okamžiku, kdy já jsem si tady uvědomil, že to dané auto chci, tak najednou vidím ty jeho brášky, jak jezdí hezky všude kolem mě. Stejně tak to máme my ve své hlavě. My tam máme v podstatě už od raného dětství přednastaveno, kdo se nám bude líbit, kdo s námi bude žít, ke komu budeme partnersky přitahováni. To není jako láska nebeská. To není o tom, že ta láska spadne odněkud z nebe. Ne. To je holý kalkul našeho mozku na základě pravidla 70 na 70. Mozek dávno před tím, než vy toho svého potkáte, už dávno před tím ví všechny ty variace, které tam patří. Takže zapomeňte prosím vás na to.

Tyto ezoterické, já to nechci ponižovat, zesměšňovat, to vůbec, ale jenom je potřeba se probudit a zjistit, že my dostáváme impulz: „Buď s tímto člověkem na základě našich vnitřních nastavení. Na základě těch jeho vnitřních nastavení.“ A to je to. Takže jakmile tam dojde k podobnosti, jakmile tam budou pozitivní podobnosti, ale i negativní podobnosti, tak to krachne a my si řekneme, že si jako lidé nerozumíme. Jenomže to je vadná informace. Právě že vy si rozumíte skvěle! Jenom kolikrát na záporných kombinacích. Čili co se s tím dá dělat?

Víte co? V podstatě to, abychom se byli schopni dostat nad svoje rodové nastavení, nad vztahové nastavení maminky a tatínka, tak si potřebujeme odhalit tak zvané vztahové bloky.

Já vám uvedu ten slíbený link. V podstatě je to minikurz totálně zdarma, na který se můžete přilogovat a vyzkoušet si hledat svoje první bloky. Když napíšete aleskalina.com/blokyvztahy, tak se vám tam otevře ta stránka, kam zadáte jméno, e-mail a budete součástí kurzu, malého minikurzu, aby to nebylo příliš složité.

Čili můžeme si úplně jednoduše říct, že pokud chceme někoho jiného, pokud se chceme cítit líp ve vztahu, pokud chceme zažít jiné věci ve vztahu, než jsme zažili s předchozími partnery, tak toho nemůžeme nikdy dosáhnout tím, že si najdeme někoho jiného. Protože jestli jste pochopili, co vám říkám, tak budeme pořád dokola vábeni podle pravidla 70 na 70 k těm samým druhům partnerů.

Takže když nás doma mlátili, tak tam bude velká pravděpodobnost, že zase budeme někde ve vztahu prožívat násilí. Pokud s námi doma nemluvili, tak je tam velká pravděpodobnost, že i ve vztahu bude ticho. Pokud se k nám chovali nespravedlivě, tak budeme mít pořád tu potřebu být vábeni k lidem, kteří se také k nám budou chovat nespravedlivě. Pokud otec doma pil, tak budeme mít tendence, že budeme vábeni k partnerům, kteří si rádi přihnou. Čili se to pořád dokola jednoduše opakuje.

A samozřejmě že důležitým bodem v celé této věci je i naše vlastní sebehodnota. Možná si řeknete: „Jo, to je samostatné video.“ Ale není, poněvadž pokud já mám nějakou vlastní sebehodnotu, tak budu schopen ten vztah nějak řídit. Nenechám si věci líbit. Budu ochoten říct: „Hele, dneska to chci dělat takhle.“ Budu ochoten říct: „Hele, já s tebou dneska nebudu.“ Budu ochoten komunikovat a ty věci měnit a tím pádem se může opravit spousta těch nekompatibilit nebo správně řečeno těch záporných kompatibilit. Pokud ten druhý bude chtít, tak na tom můžeme pracovat. Ale pokud já jsem uťápnutý, s nízkým sebevědomím, tak tam budu sedět deset, dvacet, třicet, čtyřicet let, a s tím vztahem vlastně neudělám vůbec nic.

Čili už víme, že ta kompatibilita může být pozitivní i negativní. Pokud chceme negativní kompatibilitu ze sebe vypálit pryč, tak je potřeba najít bloky, ne běhat do dalšího vztahu, ne letět někam zase a vyzkoušet si to někde jinde, ale nejdřív se zastavit, rozejít se a začít pracovat na sobě, na své hlavě, na tom, co ze sebe dávám ven. A potom budu moct zažít zase něco jiného.

To poslední, co vám chci dneska poslat, je to, že pokud už jste někam navábeni, a teď ještě nevíte úplně o svých záporných kompatibilitách, tak si říkáte: „Tento člověk je docela fajn. Tento člověk je skvělý. To je paráda!“ Ale už víte, že jste byli navábeni a že se taky může stát, že za rok už nebude fajn. Tak jak si takového člověka otestovat, aby se ty záporné kompatibility v podstatě odhalily včas a mohli jste je buďto včas vykomunikovat, nebo honem rychle z toho vycouvat pryč?

Sestavil jsem 7 metod pro otestování partnera a to je skvělá věc, poněvadž mně to nikdo neřekl. A kvůli tomu jsem zažil pár bolavých vztahů a neuměl jsem to, nevěděl jsem to. A pořád jsem si říkal: „Dá se toto nějak poznat dřív, než se ten vztah nějak hlouběji rozvine? Nebo než založíme rodinu? Nebo než přijdou děti? Dá se to vůbec poznat?“

A díky tomu jsem odhalil, napsal, popsal 7 metod pro rozpoznání partnera. Já vám dnes uvedu 3 ty nejpodstatnější, nejdůležitější, abyste si toho svého, tu vztahovou kompatibilitu, kterou máte mezi sebou, abyste si odhalili, jestli to náhodou není past, jestli se v tom vztahu budete cítit dobře.

Čili první metoda pro rozpoznání pravého partnera, budeme spíš říkat chlapa nebo holky, se kterými bude hodně pozitivních kompatibilit, a taky tak zvaná chobotnicová metoda. Ne že by pan Chobotnice někde existoval. To je můj vlastní vynález, aby se to nepletlo. Moje vlastní názvosloví. A co to znamená?

Chobotnicová metoda říká, že vy si napíšete tři důležité věci, bez kterých nemůžete žít, které jsou pro vás extrémně důležité a které milujete, které máte velmi rádi. Může to být ježdění na kole, pletení svetrů, to může být vaření. Prostě vyjmenujte si tři pro vás extrémně důležité věci, bez kterých nemůžete existovat. A stejně tak to udělá váš nový objev. No a pak si vyspecifikujete tři věci, které vás neskutečně štvou a iritují, které nenávidíte. Může to být třeba vytírání, může to být stavba domu, může to být česání ovoce, může to být ježdění do tropických krajů – můžete tam mít kdovíco. Tři věci, které vás extrémně štvou, když je děláte. A stejně tak učiní váš protějšek. A teď tato metoda říká, že je potřeba, aby byla aspoň jedna věc v těch pozitivních, abyste měli tak zvanou vztahovou emoční propojku, aby tam byla aspoň jedna. A aby v žádném případě neexistovalo, že vaše plusové se budou nacházet v partnerových záporných, anebo obráceně, protože pak se budete vzájemně neskutečně štvát.

Čili tato věc je vynikající, poněvadž jsem objevil, že dobrý vztah je 90 % přátelství a 10 % sexualita. Na začátku to sice může vypadat, že jsme prosouložili celý víkend, ale to zmizí. To půjde pryč, protože se nemůže po celý vztah pořád jen souložit. To vás omrzí.

Takže tato chobotnicová metoda nám nádherně říká, jestli se budeme protínat v tak zvaných důležitých zájmech, a tudíž, jestli těch 90 % přátelství nám bude stavět tu naši vztahovou emoční propojku. Takže to vyzkoušejte.

Zadruhé je to tak zvaný sexuální barometr. To je vynikající měřák, poněvadž mozek při sexu zapojuje nejen vědomou část, to znamená pět smyslů, které používáme, takže zrak, sluch, čich, hmat a co tam ještě je, já si na těch pět nikdy nemohu vzpomenout. Takže při sexu zapojujeme, vidíme, slyšíme, cítíme, saháme, čicháme, ale současně se zapojuje i podvědomá část, která je mnohem, mnohem silnější. Takže my můžeme využít tento sexuální barometr k vynikajícímu vyhodnocení, kdo ten druhý tam vlastně je.

Čili stupnice 0–10, kdy 0 je nejhorší sexuální zážitek, který jste kdy měli. A 10 je nejlepší. No a když je po souloži, tak si vyhodnoťte, jak jste se s tím svým cítili. To mu samozřejmě nemusíte říkat. Můžete, ale nemusíte. A jakmile je to pod 7,5, tak ten váš vztah je buď totálně nekompatibilní, že tam vůbec nemáte co dělat, prostě jste se tam ocitli omylem, nebo tam budou některé záporné kompatibilní spojky. To se samozřejmě ukazuje u některých párů, že ten sexuální barometr může být vynikající, že opravdu může sahat na 9,5 a výš, a přitom ti dva vylezou z postele, a nenávidí se. To znamená, že jsou kompatibilní, ale bude tam vícero těch záporných propojek v té kompatibilitě.

Třetí je tak zvaný vnitřní trk. Krásná to metoda. Metoda vnitřního trku. Co to znamená? Vy jdete někam na návštěvu, jdete se někam projít, jdete někam do hospody, jdete někde spolu a pozorujete partnerovo chování. Je to pro vás nový objekt, takže máte potřebu ho pořád pozorovat. A najednou on nebo ona udělá něco, co vás trkne, nakopne vás to. A to je vlastnost, kterou si zapíšete do svého bonzáčku, do svého bonzbloku, tajného bonzbloku, kam si píšete sexuální barometry, píšete si tam chobotnicovou metodu, píšete si tam vnitřní trky.

A když se podíváte na vnitřní trky, které jste si s partnerem napsali, tak si řeknete: „Tyto věci, které jsem si napsal, se mi s daným člověkem budou opakovat po celý zbytek života, kdy spolu budeme. Jsem ochoten to snášet, je to něco, s čím dokážu žít. A pokud ne, tak máte další nádherné měřítko, jestli ten váš vztah je k žití, nebo se pro různé záporné partnerské kompatibility budete honem rychle snažit se z toho „vyklízet“ pryč.

Tyto tři věci můžete nádherně použít, poněvadž chobotnice vám řekne, jestli ten vztah bude z 90 % na přátelské bázi. Sexuální barometr vám krásně řekne, do jaké míry tam opravdu je vaše kompatibilita. Čili čím vyšší sexuální barometr, tím vyšší kompatibilita. Ale pozor, nejen plusová, ale i záporná.

A stejně tak ten vnitřní trk vám krásně ukáže na skryté vlastnosti vašeho partnera. A já nevím, jestli jste ještě zralí na jeden příběh. Snad ano. Vzpomínám si, že jsem jednou na Vyžlovce, tady kousek, takový rybník v lese kousek u Jevan, tak si vzpomínám, že jsem tam seděl na trávníku a tam přede mnou seděl kluk s holkou. Oba byli pěkně oblečení. Bylo vidět, že on, balič, se tam snaží tu krásku oblbovat svým hezkým oblečením, účesem a chováním. Opravdu to byla hezká dvojice. A najednou se tam odněkud vyvalilo pět floutků v takových těch lesních hadrech, s batohy, asi se zřejmě vyvalili z nějakého čundru, lahve od piva v ruce. A teď se valili k místní hospodě. A teď zahlédli tady toho kluka a říkali: „Jé, čau ty, co ty tady?“ Zřejmě asi jeden z nich, že on s nimi asi takto občas jezdil. „Co tady jako děláš?

A takto oháknutej? To je nějaký divný! Takže on vstal, nechal tam tu holku sedět, vůbec ji ani nepředstavil, vůbec si jí ani nevšimnul. A teď tam začal s těma klukama: „Hele, vole, a víš, co, vole.“ Ale ji tam vlastně nechal úplně být. Ona tam seděla, metr, dva od ní šest ožralů. A co si ta holka asi tak myslela? Co jí tak běhalo v hlavě? Co jí tak mohlo běhat, jak frajírek tady v bílém, ale přitom je to pěkný opilec. Kdo ví, co jí tam běhalo v hlavě. Zřejmě tam byly zajímavé vnitřní trky, koho to vedle sebe vlastně má. Co to je za člověka, který ji tam sice oblboval, ale možná má třeba nepříjemné sklony k alkoholu. Vnitřní trk je vynikající super věc.

Závěrem, pokud tedy nejsem partnersky spokojen, čili ta moje partnerská kompatibilita je buďto mizerná, což mi ukáže sexuální barometr, nebo je dobrá, ale vykazuje to záporné shody, tak se nedá změnit to, co bych chtěl, skokem do dalšího vztahu, ale je potřeba si najít tak zvané emoční vztahové bloky.

A jak jsem vám již předeslal, já jsem k tomu sestavil malý minikurz, který vám pomůže si tyto první bloky najít, je zcela zdarma, abyste nemuseli vytahovat peněženky. A na adrese aleskalina.com/blokyvztahy se dostanete přímo na stránku, kde opravdu stačí zadat jenom jméno a nějaký platný e-mail a jste tam. A můžete si najít svoje první bloky a trošičku se dozvědět, jak to funguje, a říct si: „Aha, tak tady to je mých prvních padesát programů, čili moje partnerka, ke které jsem váben, musí mít podobné věci v hlavě.“

Když já tam mám program, že jsem nula, tak co ta holka bude mít v hlavě? Když tam budu mít program, že jsem neschopný, pokud budu mít program, že nejsem dost dobrý, nebo pokud budu mít program, že nejsem chlap, tak zase to beru na jedno pohlaví. Tak co může mít zhruba v hlavě ten druhý? 70 % podobnosti.

Na závěr. Vztahy jsou skvělá věc. My jsme sexuální bytosti. Jenomže doma jsme neviděli moc dobrých vzorů, aspoň já ne, jak by fungoval hezký vztah, jak by proudila láska, jak by fungovala komunikace? Jak by třeba rodiče řešili spolu i spory? Kdyby měli trošku chuť se pohádat a vjet si do vlasů, tak jak by to pak ve finále dokázali pořešit?

Já jsem nic takového neviděl. A myslím si, že ani velká většina z nás. Takže my jsme jednoduše tak nějak nastaveni na vztahy, ve kterých vlastně ani nechceme být, poněvadž jsme neměli vzory. Neměli jsme vzory toho, jak by to hezky mohlo vypadat. Přitom je to hezká věc. Není potřeba utíkat do samoty. Je to pěkné dát někomu lásku, cit, pohlazení, radost, vášeň, udělat nějakého druhého člověka šťastnějšího. A současně přijmout od něj
i dotek, přijmout od něj povzbuzení, přijmout od něj dobré slovo, něco dobrého k jídlu. Mít možnost si s někým sednout.

Mně tuhle jedna paní řekla zvláštní věc, protože já jsem přítelem takových vztahových deratizací, takže vždycky, když se rozejdu, tak jsem nějakou dobu sám. A večery právě v tom, kdy je člověk sám, jsou nejhorší. Přes den jsem nadšený, pracuji, píšu, chodím běhat, chodím do sauny, opravdu to mám rád. Ale večer to pak jako přijde a teď jako co? Tma všude a myslím si, že ten můj mozek se napojuje úplně někam do těch pra pra pradávných dob, kdy být sám znamená v podstatě nebezpečí nebo umřít nebo vlci, tygři, sloni a tak dále. Čili si myslím, že si sahám na tak zvanou geneticky starou věc – jeskynního člověka. A to je v podstatě nekomfort, být sám. Z toho usuzuji úplně jasně, že my nejsme vytvořeni tak, abychom seděli sami, i když ta dnešní doba televizí, YouTube a všech možných zábav to mnohým z nás velmi, velmi ulehčuje. A lehkého přísunu stravy, protože můžeme být klidně sami a jít si cokoliv koupit nebo zaskočit na buřta tady vedle do stánku.

Dřív to tak nebylo. Dřív být sám znamenalo umřít. To bylo velice náročné. Ale tyto pozůstatky v nás jsou, čili my jsme jako lidé nastaveni na to, abychom nebyli sami. Abychom s někým sdíleli svoje aktiva, která máme. No a ta nastavení z minulosti ale mnohé z nás k tomu vedou, že? Potom jsme sami, protože nám nic jiného nezbyde.

Takže já bych vám rád v tomto svém pořadu poslal dostatek radosti a povzbuzení, že vztahy mají cenu, že má smysl na tom pracovat, že má smysl na sobě pracovat, že má smysl se naučit ty zákonitosti, že má smysl zbytečně nepřebývat ve vztahu, kde nám není dobře, čili kde je hodně záporných kompatibilit, a nikomu už se s tím nechce nic dělat, že má smysl pracovat na sobě, abych našel někoho nového, lepšího, se kterým opět zase vyrostu, že to všechno má smysl, poněvadž jak už kdysi někdo řekl: „Není dobře býti člověku samotnému.“ Není dobře. Nedělá nám to dobře.

Takže hodně zdaru, dámy a pánové. Já vám děkuji, že jste se mnou vydrželi až sem, že jste mě poslouchali, že jste se mnou strávili ten čas. A já vám přeji hodně zdraví, hodně vášně a hodně nadšení. A pokud jste sami, abyste našli odvahu někoho nového najít. A nečekat, že tam vstoupíte na 250 milionů let, že si to třeba zkusíte na měsíc, být čestný, nebýt nevěrný, nezahýbat, mluvit jasně, mluvit k věci, být čestným člověkem, čestným partnerem tady v tom.

A pokud jste ve vztahu, a nejde vám to, tak je to výzva. Je to výzva začít mluvit, začít komunikovat, výzva říct partnerovi, co si myslím. Výzva říct a mluvit kolem sebe o tom, co cítím, a nebát se toho, poněvadž ať chceme nebo nechceme, žijeme jenom jednou. A každý z nás máme omezené množství času, takže žijme naplno, žijme s vášní, žijme s nadšením. Žijme tak, aby to mělo smysl.

Nezapomeňte a já vám všem přeji úžasný den a pokud možno rychlé, příjemné a milé vztahy.

Tak zatím ahoj.