Jak dlouho vydrží milenecký vztah?

Abychom mohli dobře odpovědět na otázku, jak dlouho vydrží milenecký vztah, musíme nejprve pochopit několik důležitých skutečností, které dávají vznik našemu vztahu i podnět k tomu, abychom se poohlédli někde jinde.

Jakmile pochopíme tyto souvislosti, bude nám zcela jasné, jak dlouho vydrží milenecký vztah, a proč se někdy rozpadne rychle, a jindy zase dlouho drží.

Jak dlouho vydrží milenecký vztah, závisí na několika faktorech.

Důležité faktory pro vznik a existenci jakéhokoliv vztahu jsou tyto:

  • Poskytnutí zázemí,
  • prožívání společných chvil,
  • možnost sdílení čehokoliv,
  • prožívání přijetí,
  • nestydlivá intimita,
  • založení rodiny.

Pokud k sobě najdeme člověka, se kterým můžeme prožívat těchto šest bodů, budeme se v daném vztahu cítit dobře. Jakmile nám někdo poskytne zázemí, můžeme sdílet společné zájmy, prožívat přijetí a zajímavé debaty, můžeme se intimně otevírat bez pocitu jakéhokoliv strachu a zakládat rodinu. Pokud samozřejmě chceme, tak jsme našli partnera, se kterým by nám bylo dobře, a můžeme vztah celkem přirozeně rozvíjet.

Náš vztah budeme měřit na stupnici 0 až 10, kde 10 je nejvíce. Zkuste si tedy vyhodnotit svůj vztah na této stupnici. A pokud se budete ve svém vztahu nacházet pod 7,5, znamená to, že váš vztah vykazuje známky nefunkčnosti a budete mít tendenci nalézat důležité prožitky někde jinde a s někým jiným.

Vývoj emoční mateřštiny v dětství

Jakým způsobem budeme ve vztahu zvládat neuspokojení základních potřeb, záleží na tom, jak jsme byli v dětství nastaveni na různé druhy emocí. Pokud jsme doma viděli, že se láska projevuje velice málo, že se rodiče hádali, že na sebe házeli pocity viny a neuměli vůbec komunikovat, budeme se i my sami ve vztahu potýkat s podobnými emočními nastaveními.

Vše, co jsme doma viděli a slyšeli, se nám zapisuje do naší emoční paměti jako emoční mateřština. V dospělosti pak tuto emoční mateřštinu budeme používat stejným způsobem, jak jsme byli naučeni.

Můžeme si tedy položit otázku: Jak se doma projevovala láska? Jak se doma řešily problémy? Jak si rodiče projevovali emoce? Jaká byla sexuální atmosféra? Jak spolu otec a matka mluvili? Jak nám bylo dáváno najevo, že jsme přijati? Jak nám byla dávána najevo láska?

Tyto prožitky založily naši emoční mateřštinu, kterou pak budeme používat ve svém vztahu. Stejně tak budeme buďto dávat najevo své pocity nenaplnění, anebo si budeme své pocity nechávat pro sebe a hledat jejich naplnění někde jinde.

Naše vztahy a jejich průběh záleží na tom, jak nám byly doma projevovány emoce
a jak jsme byli vedeni k pocitu sdílení své nespokojenosti. A také na tom, jak jsme viděli své rodiče spolu řešit svou nespokojenost.

Situace v aktuálním vztahu

Pro vznik mileneckého vztahu je důležité nastavení naší emoční mateřštiny a situace v našem aktuálním vztahu. Pokud jsme ve svém vztahu nespokojeni, čili měřeno emočním číslem se nacházíme pod 7,5, budeme mít potřebu uspokojit své neuspokojené potřeby někde jinde.

Jakým způsobem ale budeme uspokojovat své neuspokojené potřeby, záleží na naší emoční mateřštině. Naše emoční mateřština nám může říkat, že na uspokojení svých potřeb nemáme právo, nebo naopak, že právo máme, ale musíme to nějak zajistit se stávajícím partnerem. Samozřejmě nám naše emoční mateřština také může říkat, že musíme zachovat rodinu za každou cenu a že rozchod není možný. Naše emoční mateřština nám jasně diktuje, jak se máme popasovat se svojí nespokojeností.

Když nám chybí láska, buď si své pocity necháme pro sebe, nebo se poohlédneme po doplnění lásky někde jinde. Podobně tak můžeme činit se svými zájmy, se svojí sexualitou, se svojí potřebou si povídat a sdílet všemožné pocity, které v sobě nosíme.

Nastavení pocitu viny

Jak mám nastavený pocit viny v průběhu nového vztahu mimo náš hlavní vztah, bude mít velký vliv na sílu pocitu viny. Někteří z nás jsou nastaveni na věrnost takovým způsobem, že nejsme schopni překonávat pocit viny z nevěry. Je potřeba vědět, že český národ se celá staletí nacházel v prostředí velmi rozvinuté církevní morálky, kde jakýkoliv sex a intimita mimo svazek manželský znamenaly okamžitý trest a cestu do pekla.

Díky tomuto pocitu nemáme odvahu se podívat pravdě do očí, s partnerem se včas rozejít, anebo si pro sdílení svého najít někoho jiného. Raději pak přežíváme v neuspokojených vztazích s nedostatkem intimity a sexuality, často s nedostatkem komunikace a citu.

Jak mám nastavenou péči o rodinu?

Emoční mateřština nám samozřejmě také diktuje, jakým způsobem máme pečovat o rodinné hnízdo. Někteří z nás jsou ochotni do rodinného hnízda pouze docházet, někteří v něm zase stráví celý svůj život a nejsou schopni se z tohoto hnízda oddělit, i když už jsou děti velké. Dokonce se ukazuje, že příslušnost k hnízdu je tak veliká, že rodiče zapomínají na to, že děti mají svá vlastní hnízda, a mají tendenci do jejich hnízda příliš často docházet.

Pokud se ve svém vztahu necítíme dobře a již nám doma pobíhají děti, je samozřejmě situace mnohem komplikovanější. Opět bude záležet na naší emoční mateřštině, jak se s nespokojeností ve svém vztahu popasujeme.

Co mi milenecký vztah přináší?

Co milenecký vztah přináší a jak dlouho milenecký vztah vydrží, to záleží na uspokojování výše zmíněných potřeb, na prožívané intenzitě pocitu viny i na nastavení naší emoční mateřštiny.

Pokud mi milenecký vztah bude doplňovat potřeby, které ve svém vlastním vztahu nemám, je jasné, že budu mít tendenci tuto „drogu“ uspokojovat stále častěji. Nikdo nevydrží příliš dlouho tam, kde mu není dobře a kde mu něco chybí. A je úplně jedno, na jakém základu vzniká uspokojování potřeb.

Pokud nám to naše emoční mateřština dovoluje, budeme rádi za nějaký vztah, kde budeme moct lépe komunikovat, lépe se projevovat, lépe prožívat to, že nejsme tak špatní, a užívat si své intimity a sexuality.

Proti tomu samozřejmě mohou okamžitě začít naskakovat emoce, že to není správně, že se to nesluší, že se to provalí, že se rozpadne rodina a kdo ví co ještě dalšího.

Je dobré si uvědomit, že na tomto světě neexistuje žádný morální kodex, který by byl nadiktován nadpřirozenou či vyšší inteligencí. Ale že si vymýšlíme sami morální kodex i náboženské příslušnosti a jakési vysněné boží tužby aplikované na nás lidi.

Historie nám ukazuje, že mnohé dobré, jako je například boží desatero, které mělo přinášet spoustu dobrého pro rozvoj lidstva, se ale zvrtlo a začalo být používáno jako bič přes pocit viny a strachu.

Nikde ale není určeno, co je dobře, co není dobře, že by nás měl někdo za něco trestat a soudit. Je to pouze náš lidský výmysl, jak uměle vytvořená vládnoucí třída bude svými vyumělkovanými nástroji trestat ty, kterým v podstatě měla sloužit.

Jaké nové problémy začne milenecký vztah aktivovat?

V každém vztahu existují pouze lidé, kteří mají svá nastavení, své problémy, svoji vlastní emoční mateřštinu. Dá se tedy předpokládat, že i v novém mileneckém vztahu budou vznikat nové nepopsané problémy, o kterých jsme dříve neměli ani tušení.

Existuje vztahové pravidlo „70 na 70”. Toto pravidlo říká, že pokud s někým máme emoční, sexuální a intimní propojky, budeme s ním mít stejně i 70 % naší emoční mateřštiny.

Z toho vyplývá, že i když se nám na začátku zdá, že si s novým partnerem dobře rozumíme, nevyřešené problémy z mého původního vztahu se musí v určitém poměru nutně překopírovat do vztahu nového.

Nutně tedy i v mém mileneckém vztahu budou vznikat nízká emoční čísla a různé divné pocity, se kterými se budeme muset popasovat.

Míra těchto pocitů a jejich zvládání nám určuje, jak dlouho milenecký vztah vydrží.

Jak dlouho vydrží milenecký vztah?

Milenecký vztah vydrží tak dlouho, dokud se nám bude nabízet naše „droga“, kvůli které jsme opustili nebo částečně opouštíme svůj vztah.

Dokud si tedy do tohoto nového mileneckého vztahu budeme docházet pro svoji „drogu“, budeme mít pocit, že je svět úžasný a skvělý a že se dokonce může vylepšovat i náš vztah doma.

Je ale potřeba chápat, že vše na tomto světě je proměnlivé. Co je jednou hezké, může být zítra ošklivé a obráceně. Naše aktuální pocity jsou každou vteřinu vyhodnocovány pouze naším počítačem – hlavou. A jeho výpočty jsou vždy závislé na emoční mateřštině.

Pokud naše emoční mateřština bude v sobě obsahovat programy, že žádný vztah dlouho nevydrží, že je potřeba stále hledat a že žádný partner není dokonalý, budeme se s tímto nastavením potýkat i napříč svými mileneckými vztahy.

Můžeme mít pocit, že nám nikdo nerozumí, že jsme na všechno sami, že nemáme s kým sdílet, nebo že samota je nejlepší ze všeho.

Co je dobře a co špatně?

Existuje nějaký kodex lidského chování, podle kterého bychom mohli jasně usoudit a kvalifikovat, co je vlastně dobře a co špatně? Existuje nějaká nadlidská příručka, která by nám poskytla způsob chápání světa a to, jakým způsobem máme řídit své vztahy?

Lidé se o podobnou poučku snažili celá tisíciletí, jde o Boží desatero. V něm je přesně určeno, jak se máme k sobě chovat, jak máme zakládat rodinu a ctít rodiče. Jak se chovat k sousedům, k Bohu – samotné desatero je určitě skvělým nástrojem k tomu, abychom si mohli udělat jasnou představu o tom, co je v lidském chování důležité a co ne.

Průšvih přišel v okamžiku, kdy se z dobrého desatera stal bič – příkaz vládnoucí církevní elity prostým lidem. Něco ve smyslu: „Když to nebudeš dodržovat, půjdeš rovnou do pekla.“

Na tomto světě ale nikde není napsáno, co je dobré a co je špatné – pro někoho je něco dobré, pro jiného špatné a obráceně. V tomto článku si tedy dovolím tvrdit, že dobré i zlé si určujeme sami každý sám pro sebe.

Čím více ale zraňujeme sebe nebo druhé, tím více nám dochází, že myšlenky a pocity s nižším emočním číslem nejsou pro nás dobré.

Můžeme tedy říci, že krást, závidět, zabíjet jakýmkoliv způsobem, vědomě uškodit svému bližnímu je na nižší rovině emočních čísel, a tudíž pro rozvoj lidstva nepříliš dobré.

Když se touto optikou podíváme na svoji potřebu odcházet do mileneckého vztahu a tím pádem neřešit svoje vlastní nízké emoce, či podvádět svého partnera za jeho zády, bude nám jasná jedna věc. I když neděláme nic zlého, poněvadž si dobré i zlé určujeme sami, můžeme tímto škodit partnerovi.

Proto doporučuji, abyste si ve svých vztazích udělali pořádek, prozkoumali emoční čísla, intimitu, komunikaci, láskyplnost, touhu sdílet dobré věci a všechno si pěkně s partnerem vyříkali.

Nespoléhejte na to, že si své bolavé emoce vyřešíte někde jinde. Lépe bude, když si uděláte pořádek ve svém vlastním životě, kde vám bude ve finále mnohem lépe, než kdybyste si „drogou“ pomáhali k dosažení toho, co chcete.

Můžete se podívat i na moje video na téma: „Milenecký vztah“.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video
Autor metody Emoční rovnice a kouč osobního rozvoje. Dopřejte si čistou hlavu a život bez problémů. Ošklivé věci se dají z hlavy mazat a nahradit novými programy. Nová hlava pak vyrábí nové a lepší myšlenky.

CHCETE ZAŽÍT ŽIVOT BEZ OMEZUJÍCÍCH BLOKŮ V HLAVĚ?

Odhalte si svých prvních 10 Emočních programů s pomocí mého mini kurzu zdarma a získejte k tomu ukázku z mé knihy Emoční rovnice.