Naučte se komunikovat sami se sebou

Každému z nás je jasné, že pro komunikaci musí být alespoň dva a pro vyjádření názoru, musí být co srovnávat. Tak díky dvěma osobnostem v nás prožíváme chvíle sami se sebou a není divu, že již dávnověcí mistři osobního růstu nabádali k trávení času o samotě a k naučení se naslouchat tomuto dialogu.

Každý člověk má však s tímto požadavkem nelehký úkol. Lidé se bojí trávit čas o samotě a není divu. Dnešní svět každého neustále  sytí množstvím všelijakých zvuků, obrazů, příkazů, zpráv, rozhovorů, názorů. Zvykli jsme si na to a připadá nám to zcela samozřejmé. A občasné, alespoň krátké bytí o samotě, není příliš vyhledávaným životním uměním, i když tak důležitým k dalšímu osobnímu růstu.

Všichni to známe, přijdeme domů a hned zapínáme televizi jako kulisu. Sedneme do auta a rádio se spouští automaticky, jdeme na procházku a ve sluchátkách hraje naše oblíbená kapela. V podstatě na tom není nic špatného. Zjistíme však, že pro zdárný osobní růst a k vyřešení vnitřních napětí a konfliktů, musíme uniknout alespoň na chvilku z této vřavy civilizace a naučit se přátelit jenom sami se sebou. Říkám alespoň na chvilku.

Nutno však v této souvislosti poukázat na  stále stoupající počet  osamocených jedinců, kteří trpí  samotou a neumějí si vytvořit přátelství  se sebou. Stále přibývá přepracovaných workholiků, kteří podobně trpí samotou a pocitem nenaplněnosti a samozřejmě mnozí další bohatí i chudí, úspěšní i neúspěšní, propadlí sami před sebou zoufale hledající pomoc.
My zde ale mluvíme o samotě, jež vede k osobnímu růstu a k sebepoznání, nikoliv o hledání destruktivní osamocenosti, jež vzniká z nedostatku poznání sebe i potřeb okolí.

Naše činnost v životě je určena tím, jak sami se sebou komunikujeme. Naše vizuální představy a vnitřní promluvy, výrazy obličeje a tělesné postoje, určují, kolik z našich znalostí bude skutečně využito. Často přistihneme sami sebe v myšlenkovém kolotoči, když vidíme úspěšné lidi a domníváme se, že svého úspěchu dosáhli díky nějakému zvláštnímu nadání. Jejich jediným „nadáním“ je schopnost přimět se k činu a ovládnout strach. A to je talent, který si může osvojit každý uměním komunikace sami se sebou.

Každý z nás vytváří dvě formy komunikace. V první řadě vedeme vnitřní dialog. V duchu si představujeme, prožíváme své sny, reagujeme na mnohé připomínky a podněty inteligence, hovoříme k sobě. A vnější komunikace, která v mnoha případech kopíruje tu vnitřní a kterou se dorozumíváme s okolním světem.

Používáme slova, tóny, mimiku, postavení těla i pohyby. Obě komunikace mají jistý dopad na nás i naše okolí. I když ta vnější nemusí zcela odrážet tu vnitřní a dokážeme se navenek tvářit, vnitřní vždy zcela odráží tu vnější.

Odhady ukazují, že 99% naší osobnosti není vidět. Vše, co prožíváme v okolním světě se zapisuje do nás a i když na to můžeme reagovat dle nastavených měřítek, neunikneme potřebě vnitřního rozboru sami před sebou. Ignorací této potřeby hodnocení a dialogu vzniká postupná deprese.

V komunikaci je síla. Ti, kteří se naučí ji ovládat, mohou změnit sebe a své vlastní vnímání světa i způsob, jak okolní svět vnímá je. Naše pocity nejsou důsledkem událostí a okolností, ale přímým důsledkem interpretace těchto vnímaných skutečností. Životní příběhy mnoha lidí ukázaly na skutečnost, že nezáleží na tom, co prožíváme, ale jak to prožíváme.

Veškerá lidská činnost se odráží ve vnitřním dialogu a zjistil jsem pozorováním, že existují dialogy dva. Ten první vzniká zcela samovolně jako funkce mozku a je reakcí na vše, co přijímáme smysly. Přijaté se porovnává s databází veškerých přijatých informací a vzniklá reakce se projeví jako blesková myšlenka. Ta může být buďto kladná, či záporná. To všichni známe. S někým si povídáme a po rozchodu nám dialog plný emocí znova probíhá v hlavě. Nebo poklidně přijmeme zhodnocení od nadřízeného a doma o něm bojovně přemýšlíme.

Zajímavé je, že při zkoumání všech těchto proudů zhodnocování zjistíme, že některé z nich nejsou dle našich hodnot pravdivé. Dokážeme tak sami odhalit vlastní nedostatečnost a odhalujeme druhou osobnost, jež na to upozorní (dialog dvě) a která má k dispozici jiný zdroj poznání.

Zajímavý to stroj ten náš mozek! Sami tedy dokážeme zhodnotit pravdu a vnitřním dialogem poučit sami sebe, že tato myšlenka není pravdivá.

Mluvíme sami se sebou, stanovujeme si cíle, nacházíme odvahu jednat a překonávat strach. Poučujeme ustrašené malé já o pravdivosti našich cílů, postojů a snů.

Vše tedy záleží pouze mně. Já si stanovuji cíle a hledám cestu k jejich dosažení. Já si vykresluji svůj životní sen a dbám na jeho naplňování. Já se účastním vnitřního dialogu a usměrňuji veškeré reakce svým směrem.

Poučuji a vzdělávám svůj systém, aby reagovat tak, jak jsem si předem stanovil. Životní cesta je výzvou ke zdokonalování a osobnímu rozvoji, jehož základem je vnitřní dialog.

Jak ale mohu naslouchat vnitřnímu dialogu, když jsem stále sycen mnoha podněty zvenčí? Všech pět smyslů je stále burcováno vzruchy a naše jediné  vědomí tak zpracovává pouze tento druh podnětů. Neumí totiž pracovat s více věcmi najednou. V takovéto situaci není možné, aby vnitřní dialog probublal napovrch tak, abychom ho vědomě zaslechli. On sice probíhá, ale jde mimo dosah našich smyslů. Je jakoby hlasem němého hledající jiné cesty, abychom si ho snad jednou všimli.

Jediným znakem výsledku toho vnitřního jednání je to, jak se cítíme.

Zkusme se podívat na své pocity minulý týden, jaké byly na stupnici 1 až 10?  Byl jsem jeden den na 8 a druhý na 2? Nebo mi dokonce kolísaly během dne? Zkusme si po dobu jednoho týdne vést malý deníček svých pocitů. Jak se cítím, jsou mé pocity stabilní nebo kolísají? Kolísají nahoru, dolu anebo jsou stabilní? Velká rozkolísanost anebo příliš nepříjemných pocitů života k ničemu je jasnou známkou nenaslouchání a výzvou: „Člověče zastav se a udělej si čas na sebe. Máš schůzky s každým, jenom ne sám se sebou. Jdi dnes do lesa a naslouchej sám sobě. Napiš si co uslyšíš a začni to realizovat.“

Naučit se naslouchat sám sobě a vést vnitřní dialog je velké umění, vedoucí k sebezdokonalení a lepšímu, plnějšímu  životu. Proč nezačít s jeho učením právě teď?

ÚKOLY

· Najdi si denně 30 minut na klidnou meditaci
· Přemýšlej jakým člověkem by ses chtěl stát a naslouchej svým tichým snům
· Ve svých myšlenkách si připrav realizační plán

Autor metody Emoční rovnice a kouč osobního rozvoje. Dopřejte si čistou hlavu a život bez problémů. Ošklivé věci se dají z hlavy mazat a nahradit novými programy. Nová hlava pak vyrábí nové a lepší myšlenky.

CHCETE ZAŽÍT ŽIVOT BEZ OMEZUJÍCÍCH BLOKŮ V HLAVĚ?

Odhalte si svých prvních 10 Emočních programů s pomocí mého mini kurzu zdarma a získejte k tomu ukázku z mé knihy Emoční rovnice.