Možná se vám taky někdy přihodí to, že jste rozladění nebo úzkostní a sotva víte proč. U některých lidí jsou „divné“ pocity dokonce na denním pořádku a jsou většinu času ve špatné náladě. Neurčité, ale hlavně nepříjemné vnitřní pocity dokážou člověku otrávit život. Když se naučíme porozumět vlastním pocitům a poznat, odkud pochází, může nám to přinést spoustu výhod.
Je pochopitelné, že pro mnoho lidí může být rozklíčování pocitů náročným úkolem. Mohou za to často návyky už z dětství, které bývá těžké překonat. Nikdo nás jako malé neučil, jak emoce poznávat nebo jak s nimi zacházet. Naopak, zafixovali jsme si vzorce, která nám moc nepomáhají.
Přepsat staré návyky a naučit se rozumět sám sobě se vám může zdát těžké, ale není to nemožné.
Myslet pozitivně nemusí být vždy ideálním řešením. Jsou lidé, kteří jsou mistry ve skrývání pocitů a dokážou se bez problémů od svých emocí „odtáhnout“ a předstírat, že je všechno v pořádku. Jenže je to dobře? Odpověď asi sami znáte.
Emočně inteligentní, vědomý člověk by měl být schopen si své emoce uvědomovat a pracovat s nimi. Je to dobré pro naše psychické, ale i fyzické zdraví. Nejedna potlačená emoce nebo negativně vnímaný zážitek se může projevit jako nemoc.
Pokud vás trápí špatná nálada, melancholie, rozladění nebo úzkostné či depresivní stavy, prvním krokem je identifikace vlastních pocitů nebo-li sebeuvědomění. Sebeuvědomění je jednou ze složek emoční inteligence (která je mimochodem ceněna daleko více než IQ).
Znalost vlastních emocí je základním stavebním kamenem vědomé osobnosti.
Pro některé lidi může už tato část být docela náročná! Co to vlastně cítím? Na škále od 0 do 10, kde se zrovna nacházím? Chce to pravidelný trénink.
Z pohledu Emočních rovnic je dobré pozorovat každou emočně vypjatou situaci „ s tužkou v ruce“. Znamená to snažit se vypsat si na papír (či do mobilu, do PC) co nejvíce myšlenek a pocitů spojených s nepříjemnou situací a s emocemi, které pociťujeme. Takto totiž odhalíme velké množství našich Emočních rovnic. A od uvědomění je už potom jednoduchá cesta k nápravě.
Ptejte se: Co mě v dané situaci naštvalo/rozesmutnilo/rozladilo? Proč mám špatnou náladu? Co mi chybí? Proč to nemůžu mít? V čem je „zakopaný pes“?
A nezapomeňte – „nevím“ není odpověď, protože zavírá možnost sebepoznání.
Hned vedle sebeuvědomění stojí i řízení emocí, popř. jejich vyjadřování, což nám potom výrazně pomáhá nejen v našem životě, ale i ve vztazích s jinými lidmi. Ale o tom zase až jindy.
Které „negativní“ pocity u sebe nejčastěji pozorujete? Je pro vás jednoduché si emoce uvědomovat? Podělte se s námi v komentářích.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství