Syndrom vyhoření

Zdá se, že syndrom vyhoření (burn-out) se stal nedílnou součástí západní civilizace. Způsobuje každoroční miliardové škody, velká osobní utrpení, ale naštěstí s ním lze také bojovat.

Co je syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření má v určité fázi stejné příznaky jako stres (bolest hlavy, podrážděnost, únava), avšak jeho příčiny a průběh se už liší.

Za příčinu syndromu vyhoření se obvykle považuje zejména přetížení a nadměrné vyčerpání. Avšak hlavní příčinou je spíše zklamání ze své práce, nesplněné naděje, pocit bezmoci a neschopnost něco změnit k lepšímu. Syndrom vyhoření totiž postihuje pouze “pracovní nadšence” – lidi, kteří touží po smysluplnosti práce a chtějí dosáhnout dobrých výsledků. To se jim však nedaří, a tak se prvotní pracovní nadšení mění v rozčarování, zklamání a nakonec až nezájem a apatii.

Syndrom vyhoření příznaky

Žádný syndrom vyhoření nevzniká ze dne na den. Naopak, pro syndrom vyhoření je typický dlouhodobý vývoj. Zpočátku se mohou objevovat symptomy jako nevolnost, nervozita, nejistota, strach, vnitřní neklid a napětí. Tyto příznaky se mohou vystupňovat až do pocitu paniky a může se vytvořit základ pro pozdější panickou poruchu. V rovině těla se syndrom vyhoření může nejprve projevovat bolestmi hlavy, žaludku nebo zad, nevolností, pocitem tlaku na hrudi, napětím, alergickou kožní reakcí…

Vlastní a opravdový syndrom vyhoření však začíná až ve fázi vyčerpání, kdy člověk zátěž vnímá jako vysokou, trvalou a nezvládnutelnou. Nezmírní či nekompenzuje ji ani její zvládnutí, ani odpočinek. V této fázi vyčerpání se u člověka objevují chronické symptomy jako bolesti hlavy, neustálá bolest žaludku, chronické ztuhnutí svalů, neustálé vyčerpání, nespavost.

Lidé mají pocit zoufalství, jsou smutní, pláčou, cítí beznaděj a bezmoc. Obecně a zjednodušeně můžeme říci, že třemi hlavními symptomy vyhoření jsou vyčerpání, odcizení a pokles výkonnosti.

Syndrom vyhoření test

Pokud chcete vědět, zda jste ohroženi syndromem vyhoření, ideální je vyhledat si v odborné literatuře nebo na internetu test. Ten by měl být zaměřen na pocity fyzického vyčerpání (únava, celková slabost, pocity ztráty sil…), pocity emocionálního vyčerpání (pocity tísně, deprese, beznaděje, bezvýchodnosti, “chycení do pasti”) a pocity psychického vyčerpání (pocity naprosté bezcennosti, ztráty lidské hodnoty, ztráty iluzí, pocity marnosti vlastní existence).

Syndrom vyhoření léčba

Vyhoření není výrazem slabé vůle, nenastává rozumově a nelze se ho zbavit pouze racionálním jednáním. Nelze tedy pouze změnit svéchování, ale je třeba odstranit blok v emocionální rovině.

Rozvinutý syndrom vyhoření je určitě třeba řešit s odborníkem psychologem anebo s koučem. Ten musí podpořit nemocného, aby se dokázal vymanit ze své vlastní bezmoci.

Aby byla léčba úspěšná, je třeba, aby člověk pochopil, proč vyhořel a jak vyhořel. Je důležité, aby se zamyslel nad tím, jak to s ním vypadá v jednotlivých oblastech života. Na počátku léčby je nutné, aby se dotyčný přestal dožadovat “záchrany zvenčí“.

Prevence syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření postihuje často profese, pro které je charakteristická velká emoční zátěž – např. zdravotní sestry, sociální pracovníky, učitele. Tato nemoc však může postihnout úplně každého.

Pokud si myslíte, že vás před syndromem vyhoření chrání mladý věk, mýlíte se. Naopak byste měli být zvlášťě střehu, pokud se své činnosti věnujete s nadšením, cítíte silnou motivaci a toužíte po úspěchu.

Prevenci syndromu vyhoření představuje už je znalost problematiky. Pokud si člověk uvědomuje, jaké nebezpečí mu hrozí, může mu snáze předejít.

Prevence má velký význam v počátečních fázích rozvoje syndromu. Syndromu v těchto počátečních fázích brání asertivní chování, time management, pestrost a proměnlivost práce, optimismus. Důležité je naučit se relaxovat, nezapomínat na fyzickou aktivitu. Důležité je pečovat o sebe (mít se rád), nebát se požádat o pomoc, mít přátelé, kteří dokáží povzbudit, naučit se oddělovat osobní a pracovní život.

Syndrom vyhoření a Emoční rovnice

Syndrom vyhoření je často dán i špatným nastavení hlavy. Emoční rovnice typu: “Měl bych všechno stihnout”, “Vše musí bát včas”, “Mohu být odmítnutý”, “Nic neudělám dobře” se postarají o to, že člověk je denně bombardován příkazy k přemíře práce a odpovědnosti.

Přeroste-li pak zatížení jedince určitou mez, mozek pro úsporu své energie vyšle svému majiteli jiné informace typu letargie, nezájmu či apatie.
Syndrom vyhoření je velmi dobře řešitelný vymazáním tzv. bičovitých rovnic a rovnic o sebehodnotě.