Jak jsem vyhrál svůj dlouholetý boj s depresemi

Je mi 35 let. Posledních dvacet let jsem žil v šedi a v temnotě. Nemoc, kterou psychiatři rádi nazývají DEPRESE, přišla zdánlivě zcela nečekaně a fatálně zasáhla do mého života.

Šikana ve škole mi odstartovala deprese!

V 15 letech jsem si sám vybral školu. Velmi záhy jsem byl šikanován. Nikdy fyzicky, ale psychicky, což bylo ještě mnohem horší a také to mělo své budoucí následky.
Zhroutil se mi svět. Začal jsem mít silné stavy úzkosti, špatnou náladu a býval jsem neustále vyčerpaný. Nikdy jsem doma nikomu o svých problémech neřekl. Nakonec jsem školu dodělal. Poté jsem přešel na nástavbu, kde se vše změnilo k lepšímu.
V maturitním ročníku jsem potkal svoji první slečnu, která se mnou zametla. Maturita se mi nepovedla podle mých představ a následně mě nevzali na vysokou školu. I přesto, že o rok později jsem se na ni již dostal, začal jsem mít skličující pocity. Nevěřil jsem si. Měl jsem pocit, že mezi vysokoškoláky prostě nemohu patřit.
Upadl jsem do těžké deprese. Nechtěl jsem ani vstát z postele. I sebemenší úkol se mi zdál nadlidský. Přestal jsem úplně mluvit. Cítil jsem se jako vyhořelá schránka. Zhruba za tři měsíce problémy ustaly a já si říkal, že bude klid.
O měsíc později mi najednou začalo být extrémně dobře. Neměl jsem potřebu spát ani jíst. Začal jsem být velmi aktivní. Vyhledával jsem společnost a začal se bavit. Netušil jsem, že právě prožívám svoji první zkušenost s manickými stavy. Je to druhá fáze nemoci zvané bipolární afektivní porucha.
Jedná se o jednu z nejtěžších duševních poruch, kvůli níž dochází často k sebevraždám. Léčil se s ní i Miloš Kopecký, Ota Pavel, Karel Svoboda a další.
Navštívil jsem řadu zařízení a viděl hrozné věci. Ve chvíli, kdy tento cyklus trval již 5 let po sobě, jsem již nebyl schopen svůj život kontrolovat. Začal jsem se léčit. Chodil jsem na terapie a bral léky.

Pobyt v Bohnicích e Emoční rovnice mi zachránily život

Později jsem vysokou školu dokončil. Nastoupil jsem do zaměstnání. Asi po dvou letech jsem se sesypal a skončil v Bohnicích. To, co jsem tam viděl, mi pomohlo najít v sobě ještě poslední kousky motivace se svým životem něco zásadního udělat.

Když jsem byl nejvíc na dně, náhodou jsem se dostal k tzv. metodě Emočních rovnic Aleše Kaliny, kde jsem se stal nejdříve klientem a později koučem. Začátky koučování nebyly vůbec jednoduché. Nemoc mi vytvořila prostředí, kde jsem se cítil v bezpečí.

Byla to předlouhá cesta. Dnes pomáhám zase druhým lidem já. Díky tomu, co jsem prožil, dávám lidem naději, že mohou změnit zdánlivě nepřekonatelné problémy.

Velmi rád bych vás svým příběhem inspiroval. Jediné, co si v životě již nikdy nemůžete koupit, je ztracený čas.

Pokud vás opravdu něco hodně trápí, najděte v sobě odvahu a odhodlání změnit svůj život!

Držím vám palce.

Zdeněk