Jak se naučit obchodovat s informacemi

Tento svět je pozoruhodný tím, že pokud někdo něco vlastní či zažije, může to nabídnout ostatním, kteří to potřebují a jsou ochotni za to zaplatit. Paradoxem zůstává, že lidé stále něco hledají a žijí v domnění, že jim ledacos chybí, co ostatní již dávno mají. Spousta lidi ale neví, že toho může využít, nebo jsou příliš líní, aby své vlastnictví nabídli ostatním za úplatu.

V době, kdy autorem může být opravdu každý a náklady na reklamu jsou díky internetu mizivé, může se každý stát autorem přes noc a své sepsané dílo nabídnout ostatním k jejich užitku. Intelektuální vlastnictví je opravdovým bohatstvím nového tisíciletí.

Abyste mě nechápali špatně. Na to, abyste vlastnili intelektuální bohatství, nemusíte být intelektuálové či lidé s vysokým IQ. Znám lidi, kteří prodávali knihy, které sami ani nenapsali, a mohli si je přivlastnit jako své dílo. Milovali určité téma, a poněvadž o něm chtěli jiným lidem říci, nalezli knihy, jež se zabývaly tímto tématem. Jejich autor již byl po smrti a autorská práva nebyla nikomu převedena. Nechali si je za malou úplatu převést na sebe a vydělali miliony, aniž by napsali jedinou čárku.

Zaslechl jsem o jedné ženě, která použila starý nápad a přidala k němu vlastní píli. Sestavila knihu se jménem „Vše, co muži vědí o ženách“ a vydala ji pod mužským pseudonymem. Nikdo ji nechtěl vydat, tak si ji nakonec vydala na vlastní náklady. Kniha se začala prodávat ve velkém. Co je na ní tak zajímavého? Po otevření jste zjistili, že jejích 100 stran je zcela prázdných. A přesto knihu kupovaly tisíce žen jako dárek.

Další životní příběh se patří ženě, která milovala vaření, a její přátelé ji stále prosili o recepty jídel, která u ní doma s oblibou jedli. Unavená stálým opisováním a kopírováním návodů na přípravu svých pochoutek se rozhodla několik z nich sepsat a vydat knižně. Opět nikdo z nakladatelů neměl chuť se jejím malým dílem zaobírat, a tak se rozhodla, že si svůj poklad vydá sama. Její kniha se stala velmi žádanou a dnes chystá další díly z různých světových kuchyní.

A jistě nejsem příliš daleko od tématu, když vzpomínám na jednoho mladíka, který miloval citáty. Ze svého nadšení si udělal hoby a po několika letech měl slušnou sbírku různých vět a citátů z celého světa. Jeho přátelé se na něj často obraceli s prosbou o tyto moudrosti, pokud procházeli nepříjemnými životními situacemi, aby mohli načerpat inspiraci ze studnice moudra a potěšili tak svá rozedraná srdce. Mladík, když viděl zájem okolí o svou sbírku, připravil knihu pro tisk. Co následovalo, jistě nepřekvapí. O jeho sbírky byl a stále je neuvěřitelný zájem.

Co z výše uvedeného vyplývá? Všichni v sobě nosíme poklad, zkušenosti a pohledy, které ostatní lidé mohou potřebovat. V čem jsi dobrý ty? Co jsi v životě zažil, co by mohlo být užitečné ostatním? Co umíš a kde jsi dobrý? Jaké poznatky bys mohl předat? Sepiš tyto své poklady a nabídni je ostatním. Může to být ve formě knihy, komiksu či několikastránkové zprávy. Můžeš oslovit nakladatele, či dílo vydat sám a propagovat je na internetu. Dnes nikdo nebrání lidské kreativitě a věřte mi, hřbitov je místo, kde leží nejvíce nerealizovaných nápadů na světě.

Jak na to? Inspirujte se knihou Self publishing manual

Tato Země totiž každému dá přesně to, co on sám nosí ve své vlastní hlavě. A je úplně jedno, co to je. Jako důkaz uvedu případ pána, jehož jméno je Sanders, který ve svých 65 letech, nespokojen se svým důchodem, vzal svůj úžasný recept na kuře a obcházel restaurace, zda by mu za jeho delikatesu nedávali provizi z každé připravené pochoutky. Sklízel samý neúspěch. Kdo by přece byl tak hloupý a zavázal by se platit procenta z každého připraveného jídla? Jistě bylo v tu dobu mnoho jiných receptů, jak připravit skvěle chutnající kuře, zcela zadarmo. Tento pán zaklepal na dveře různých restaurací skoro 1300 krát než uspěl a svůj recept prodal. Dnes se tyto restaurace jmenují KFC a jsou po celém světě.

I když se to zdá celému světu nemožné, starému pánovi se zobrazilo přesně to, co nosil ve své hlavě ve formě Emočních obrazů.