Proč nemohou princezny kralovat?

Být princeznou chce téměř každá žena, když je malou holčičkou.
Zažité klišé, které mluví o tátově princezničce, v sobě skrývá mnohem více pravdy, než by se na první pohled zdálo.

Být tátovou princezničkou znamená, že jsme jako malé milovány. Že se kolem nás točí celý tátův svět. Že náš velký princ, náš táta, nás ochrání a obejme, kdykoliv je nám do pláče.

Když můžeme být milovanými princeznami, máme velkou šanci vyrůst do milujících královen.

Být malou princezničkou i v dospělém věku, to je rovno téměř královské sebevraždě.

Dospělá žena, která stále v skrytu své duše touží a očekává prince na bílém koni.

Dospělá princeznička, která se navléká do dětských šatů a žezlo si schovává do kočárku pro panenky… Je to skutečně tak kouzelné, jak si myslíme?

Často dáváme mužům kolem sebe za vinu, že nejsou dospělí.

Jedno pohlaví čeká, až druhému dojde, oč tu běží.

Závislost nejen jednoho na druhém, ale zvlášť na tom, kdo udělá první, rozhodující krok.

Naše životní síla si hledá autentické vyjádření pro každý lidský čas, který na Zemi prožíváme.

Být královnou znamená dospět. Schovat dětské střevíce pod postel a jít bosa na louku. Následovat energii a ženskou sílu. Přivítat se se životem. Kralovat svému životu a přirozeně očekávat příjezd krále.

Mít svého koně, který mne poveze na divokou projížďku lesem, horami i údolím. Každou etapou mého dospělého života.

Nečekat na prince na koni. Cválat po jeho boku. Mít svou sílu, ovládat ji a užívat si sílu svého partnera.

Na prince na bílých koních čekají skutečně jen princezny.

Malé holčičky, které pro svoji spokojenost potřebují tátovu sílu.
Děti však ve vztazích nedokážou prožívat partnerskou lásku.
Potřebují jistotu, klid, omluvy a sladká lízátka pokaždé, když se vyskytne problém.

Královny své žezlo nikdy neschovají pod postel. Za svoji sílu se nestydí, je jejich přirozenou součástí. Vyjadřuje jejich podstatu.

A to je činí krásnými, i když zestárnou a vzpomínají na ty divoké časy, kdy svého koně dokázaly zkrotit a přinutit, aby běžel směrem, jejž určovaly ony samy.

Královny milují přirozeně. Nečekají na lásku. Nemění se pro to, aby byly milovány.

Jen královny potkávají ve svém životě muže, kteří jsou dospělí.

Není důležité, kdo z nás udělá první krok. Důležité je, zda žijeme svůj život autenticky. Zda podporu hledáme u sebe, máme odvahu milovat i ztrácet.

Princezny z nás dělají možná naši tátové.

Být královnou je dar, který sobě musí dát každá žena. Nikdo jiný z nás totiž královnu neudělá.