Práce jako otroctví nového věku díl III

V minulém díle jsme si vysvětlili, proč vlastně většina lidí nemá ráda svoji práci, proč ráno vstává s nechutí a pondělí je jejich nejčernějším dnem týdne. Objevili jsme zákonitost přenosu návyku minulých generací do naší nové doby, zjistili jsme, že naše práce je v moha případech prováděním úkonů ze zvyku a ne osobní realizací vnitřních cílů a snů. Jednotlivec se tak díky strnulosti celého systému stává kontrolovaným nástrojem k dosahování stanovených cílů několika jedinců a je jedno, zda tím „jedincem“ je osoba nebo celý stát.

Jednáme na základě zaběhlých mechanismů

Člověk ráno vstane a jedná bezmyšlenkovitě dle zaběhaných mechanismů. Vstupuje do své  reality a žije dle jejích zákonitostí. Vše je, jak má být, a děje se dle mé svobodné vůle. Co je ale svobodná vůle? Jsem opravdu svobodný rozhodnout se plně dle svých tužeb a přání? Tvrdím, že svobodná vůle neexistuje. Myslíme si, že jednáme dle své svobodné vůle, ale přitom pouze posloucháme svůj zaběhlý mechanismus návyků. Děláme pouze to, co nám přináší blaho, a možnost svobodně se rozhodnout pro uspokojující činnost nám dává pocit svobodného jednání.

Naše „svobodná vůle“ však mnohé přivedla na mizinu – finanční, zdravotní i vztahovou. Stali jsme se sice svobodnými bytostmi s možností svobodně se rozhodovat, leč s psychikou nepoučenou, stále uplatňující staré modely minulých generací. Řítíme se v našem vlastním svobodném prostředí do krizí a duševní prázdnoty, prožívajíce deprese a stresy při stálém používání svobodné vůle.

Je zapotřebí stanovit jiný kontrolní mechanismus, vedoucí člověka do dlouhotrvající pohody, s vyřešenou a pochopenou minulostí a s jasným pohledem do budoucnosti.

Co je to vlastně návyk?

Všichni máme nějaké návyky, dobré i špatné, o některých víme, o jiných ne. Mnohé rozpoznáme žel až po absolvování nějaké hořké zkušenosti. Návyk určuje způsob našeho chování v různých situacích a řídí naše rozhodnutí. Návyky definují povahu člověka a dávají jeho osobnosti na míru ušitý kabát.

Můžeme si představit svůj mozek jako nádraží  s přesně definovanými výhybkami. Pokud přijede vlak, pojede pouze tam, kam mu výhybka dovolí jet. Kombinační možnosti velkého nádraží jsou neomezené a vlaky mohou odjíždět do celého světa, ale současné nastavení umožňuje odjezd pouze jedním směrem. U člověka jeho personifikaci určují návyky. Jednáme stále stejně, i když nemusíme.

Jak změnit své návyky?

Naštěstí nemusím být vlakem jedoucím určeným směrem, mám možnost své návyky měnit, a tak měnit i svou realitu. Na základě svých zvyků jednám, přemýšlím, oblékám se, komunikuji, pracuji, investuji, bydlím, mluvím, navazuji přátelství i rozeštvávám okolí. Mé návyky mě vedou do mé práce, do mých vztahů, do finančního zabezpečení i zdraví či nemocí. Mé návykové nádraží vytváří můj den, měsíc i celý rok.

Chci-li se dostat dále, potřebuji ve své práci uplatňovat svůj talent, jinak mi mozek bude produkovat nepříjemné myšlenky. Není zapotřebí trápit se v práci, kterou nemám rád. Dnes mám možnosti vyniknout a být prospěšný právě tam, kde jsem dobrý a baví mě to. Nesnažte se proto najít zalíbení v něčem, co vás nebaví a co děláte pouze pro peníze. Udělejte si talentové zkoušky a odhalte svůj talent, který je pro vaši osobnost jedinečný.

Autor metody Emoční rovnice a kouč osobního rozvoje. Dopřejte si čistou hlavu a život bez problémů. Ošklivé věci se dají z hlavy mazat a nahradit novými programy. Nová hlava pak vyrábí nové a lepší myšlenky.