Práce jako otroctví nového věku díl III
V minulém díle jsme si vysvětlili, proč vlastně většina lidí nemá ráda svoji práci, proč ráno vstává s nechutí a pondělí je jejich nejčernějším dnem týdne. Objevili jsme zákonitost přenosu návyku minulých generací do naší nové doby, zjistili jsme, že naše práce je v moha případech prováděním úkonů ze zvyku a ne osobní realizací vnitřních cílů a snů. Jednotlivec se tak díky strnulosti celého systému stává kontrolovaným nástrojem k dosahování stanovených cílů několika jedinců a je jedno, zda tím „jedincem“ je osoba nebo celý stát.
Jednáme na základě zaběhlých mechanismů
Člověk ráno vstane a jedná bezmyšlenkovitě dle zaběhaných mechanismů. Vstupuje do své reality a žije dle jejích zákonitostí. Vše je, jak má být, a děje se dle mé svobodné vůle. Co je ale svobodná vůle? Jsem opravdu svobodný rozhodnout se plně dle svých tužeb a přání? Tvrdím, že svobodná vůle neexistuje. Myslíme si, že jednáme dle své svobodné vůle, ale přitom pouze posloucháme svůj zaběhlý mechanismus návyků. Děláme pouze to, co nám přináší blaho, a možnost svobodně se rozhodnout pro uspokojující činnost nám dává pocit svobodného jednání.
Naše „svobodná vůle“ však mnohé přivedla na mizinu – finanční, zdravotní i vztahovou. Stali jsme se sice svobodnými bytostmi s možností svobodně se rozhodovat, leč s psychikou nepoučenou, stále uplatňující staré modely minulých generací. Řítíme se v našem vlastním svobodném prostředí do krizí a duševní prázdnoty, prožívajíce deprese a stresy při stálém používání svobodné vůle.
Je zapotřebí stanovit jiný kontrolní mechanismus, vedoucí člověka do dlouhotrvající pohody, s vyřešenou a pochopenou minulostí a s jasným pohledem do budoucnosti.
Co je to vlastně návyk?
Všichni máme nějaké návyky, dobré i špatné, o některých víme, o jiných ne. Mnohé rozpoznáme žel až po absolvování nějaké hořké zkušenosti. Návyk určuje způsob našeho chování v různých situacích a řídí naše rozhodnutí. Návyky definují povahu člověka a dávají jeho osobnosti na míru ušitý kabát.
Můžeme si představit svůj mozek jako nádraží s přesně definovanými výhybkami. Pokud přijede vlak, pojede pouze tam, kam mu výhybka dovolí jet. Kombinační možnosti velkého nádraží jsou neomezené a vlaky mohou odjíždět do celého světa, ale současné nastavení umožňuje odjezd pouze jedním směrem. U člověka jeho personifikaci určují návyky. Jednáme stále stejně, i když nemusíme.
Jak změnit své návyky?
Naštěstí nemusím být vlakem jedoucím určeným směrem, mám možnost své návyky měnit, a tak měnit i svou realitu. Na základě svých zvyků jednám, přemýšlím, oblékám se, komunikuji, pracuji, investuji, bydlím, mluvím, navazuji přátelství i rozeštvávám okolí. Mé návyky mě vedou do mé práce, do mých vztahů, do finančního zabezpečení i zdraví či nemocí. Mé návykové nádraží vytváří můj den, měsíc i celý rok.
Chci-li se dostat dále, potřebuji ve své práci uplatňovat svůj talent, jinak mi mozek bude produkovat nepříjemné myšlenky. Není zapotřebí trápit se v práci, kterou nemám rád. Dnes mám možnosti vyniknout a být prospěšný právě tam, kde jsem dobrý a baví mě to. Nesnažte se proto najít zalíbení v něčem, co vás nebaví a co děláte pouze pro peníze. Udělejte si talentové zkoušky a odhalte svůj talent, který je pro vaši osobnost jedinečný.
Ať už v práci hledáte lepší rovnováhu nebo chcete posunout své výsledky, malá změna může hodně pomoct. Pokud byste chtěli řešení přesně pro vás, můžu vás koučinkem provést Tady si ho můžete rovnou domluvit….