2. Díl: Syndrom vyhoření. Tři komponenty vyhoření

Chronická únava

Nedostatek energie, slabost, to jsou typické znaky tělesného vyčerpání a jsou příznačné pro syndrom vyhoření. Takový člověk častěji onemocní, stěžuje si na bolest hlavy, pocity nevolnosti, napětí svalů šíje a zad, změny jídelních návyků, změny tělesné hmotnosti. Častá je chronická únava spojená s poruchami spánku. Mnozí lidé se snaží uniknout pomocí alkoholu, cigaret, barbiturátů. Někdo se uklidňuje jídlem. Tyto metody však nemají trvalý účinek, dříve nebo později přestanou působit a jen prohlubují vyčerpání a zoufalství.

Emocionální vyčerpání

Takový člověk se cítí ubitý, má pocit bezmoci, beznaděje, ze které nevidí východisko. Ten, kdo prožívá emocionální vyčerpání, má pocit, že veškerou energii, která mu zbyla, potřebuje na zvládání běžných úkolů každodenního života. Je přesvědčen, že už nemá co dát. Cítí se emočně vysátý, podrážděný a nervózní. Ani rodina a přátelé už pro něho nejsou zdrojem energie a uspokojení – naopak pro něho představují další nároky.

Duševní vyčerpání

Vyskytuje se u lidí, kterým hrozí vyhoření, mají negativní postoje k sobě samým, k vlastní práci, úspěchům a také ke svému okolí. Často to vede k dehumanizaci – ztrácejí schopnost vnímat osobní identitu lidí. Vidí lidi jako agregáty problému než individua.

U koho dochází k syndromu vyhoření?

• U člověka, který byl zprvu velice nadšený tím, co dělal.
• U člověka, který na sebe klade příliš vysoké požadavky.
• U člověka, který pracuje nad úroveň své kapacity.
• U člověka původně nejvýkonnějšího a nejproduktivnějšího.
• U člověka původně vynikajícího, perfekcionisty, který se snažil dělat vše co nejpřesněji, nejlépe.
• U člověka, který mohl být zařazen mezi workoholiky.
• U člověka, který neúspěch prožívá jako osobní porážku.
• U člověka, který není schopen vymanit se ze spárů neustále se zvyšujících nároků na něho kladených.
• U člověka, který není schopen přiměřeně si odpočinout, relaxovat, rekreovat, regenerovat svou energii.
• U člověka, který dlouho žije v dlouhotrvajících mezilidských konfliktech.

Vliv prostředí pracovních podmínek a organizace práce

Dobrý tým představuje jedno z nejlepších preventivních opatření vzniku syndromu vyhoření.

Vedení může zabránit vzniku syndromu psychického vyhoření, jehož důsledkem je snížení kvality i kvantity práce, tím, že zajistí dobrého supervizora, skupinové porady, kde se budou
řešit problémy organizačního týmu.

Člověk potřebuje mimo práci další zdroje uspokojení, jako je skvěle fungující rodina, dobří přátelé, dostatek zájmu o odpočinek i relaxaci. Psychiku pak nedrží jediný sloup, tj. práce, a v případě neúspěchu se celá nezhroutí. Vyhoření méně postihuje lidi, kteří berou úspěch jako vedlejší produkt, ne jako cíl svého snažení.

Budu moc ráda, pokud jako vaše koučka přispěji k vašemu štěstí tím, že vám budu pomáhat změnit váš život metodou Emočních rovnic. Vaše Emoční vzorce chování je nutné nastavit tak, aby působili pro vás ne proti Vám. Určují, jak se budeme chovat a přemýšlet.