4 situace, kdy se necháváme zotročit a ztrácíme svobodu

Jsou případy, kdy jsme otroci a ani o tom nevíme. Často mívám podobný pocit i já. Upadnu do otroctví, i když to není vůbec potřeba. Pak se probudím a řeknu si: „Doba Egypta je přece již dávno za námi.“

Když jsme se narodili, odřízli nás od pupeční šňůry matky a od té doby jsme pouze sami za sebe. Dýcháme a jsme na tomto světě sami, nikdo nás plně a do hloubky nepozná ani nepochopí. Nakonec odtud odcházíme opět sami a zůstane po nás pouze jméno v matrikách.

Během života se dostáváme do situací, kdy zcela nevědomě upadneme do otročení, stáváme se závislými na druhých a vyžadujeme si jejich pozornost. Jako odměnu nabízíme sebe, svůj čas, své myšlenky, svoji přízeň.

Ale proč, ksakru, děláme takového počiny? Proč měníme to nejlepší, co máme – svůj čas a své vědomí – za otročení? Odpovědi jsou jasné. Chceme něco a jako výplatu nabídneme to, co máme. Svůj čas, myšlenky, prožitky.

Největší otročení se vyskytuje v těchto oblastech:

1. Vlezeme do vztahu, kde nejsme sami sebou

Vztahy jsou největším otročištěm vůbec. Toužíme po lásce a přijetí. Hledáme si partnera, který by napojil naši žízeň. Když takového najdeme, začneme se pro získání a udržení lásky a přízně chovat úplně jinak, než bychom se chovali sami či v prostředí známých.

Vládu převezme strach, že o lásku přijdeme. Že se o sobě dozvíme něco nemilého, že budeme odvrženi pro svoji pravou podstatu, vyjevíme-li ji. Stali se z nás otroci partnera.

Co s tím? Slibte si dnes, že za všech okolností vyjádříte své pocity, ať vás to stojí cokoliv, i ztrátu vztahu. Podívejte se na mou knihu Partnerský manuál.

2. Vezmeme si na sebe velké finanční závazky

Chceme lepší auto, nový byt, luxusnější dovolenou. Proč ne? V dnešní době se nám banky budou rády věnovat a nastaví splátky podle našeho gusta a schopnosti splácet. Půjčky se dají mezi sebou i různě kombinovat. Často se ale stane, že se nám nahromadí tolik splátek, že začneme žít ve strachu, zda budeme s to ustát splácení a nebudeme muset vyhlásit osobní bankrot.

Strach ve financích nás rád slušně paralyzuje. Začne mám diktovat, co můžeme, a co ne. Zda můžeme jít na oběd, či nikoliv. Zda můžeme investovat do svých koníčků, či nikoliv. Stali se z nás otroci banky.

Co s tím? Zastavte další půjčování. Dostaňte své peníze pod kontrolu zavedením domácího účetnictví.

3. Posloucháme rodiče i jako dospělí

Pozoruji padesátileté i starší spoluobčany, kteří na slovo poslouchají své 70leté rodiče. Dcera bez partnera ve svých 52 letech poskakuje kolem své matky jako 5letá. Partnera pro jistotu nemá, poněvadž by neměla dostatek času na plnění přání své matky. Otročí a zapomíná sama na sebe.

Co s tím? Odstřihnout se od matky a nechat ji prožít si svůj vlastní život.

4. Zaměstnavatel se nám stává modlou

Vstoupil jsem do velké nadnárodní korporace s velkou touhou něco dokázat. Později se ale ukázalo, že více otročím šéfům, bojím se jejich úsudku a mařím svůj vlastní potenciál ve strachu, že mě někdo napomene, odsoudí či pohrdne.

Nechal jsem se zotročit, a dokonce i dovolenou jsem si nechával schvalovat. Můj volný čas závisel na libovůli nadřízeného.

Co s tím? Najít si svůj talent a začít žít podle svého gusta.

Tak držím palce. Odvažte se do svobody. Stojí to za to. Doba Egypta je již na námi. V otroctví se držíme akorát sami.