O tom, jak dosáhnout zaručeného štěstí, bylo již napsáno nespočet řádků. Spousta skvělých metod a způsobů, které často vycházejí z analýz životů těch vůbec největších velikánů všech dob.
Odpověď je naprosto snadná – podvědomí dotyčného totiž „nesouhlasí“, že uvedené kroky jsou pro danou osobu „bezpečné a prospěšné“.
Aby vám byla tato odpověď srozumitelnější, je třeba pochopit, jak funguje naše mysl.
Ledovec na obrázku k článku jsem zvolil záměrně. Přesně totiž vystihuje, jak funguje naše myšlení. Uvědomění si tohoto principu považuji za základní a nejdůležitější uvědomění pro pochopení toho, co a proč se nám odehrává v životě.
Naše myšlení probíhá ve dvou úrovních. První je vědomá část a tou druhou je podvědomá část myšlení.
Vědomá část myšlení je v podstatě to, o čem rozhodujeme v daný přítomný okamžik. Jsou to často naše touhy, přání a činy, které řídíme bezprostředně z pozice jakéhosi „velitele“, kdy držíme vědomě „otěže ve svých rukou“.
Na obrázku ledovce bychom vědomému myšlení mohli přiřadit část vyčnívající nad hladinou. Zahrnuje tedy pouhých necelých 10 % z celkového podílu na našem myšlení!
Podvědomé úrovni myšlení pak připadá část ledovce ukrytá pod hladinou, která tvoří více než 90 % z celkového řízení našeho života!!!
Zde můžete jasně vidět, jak zásadní vliv mají autopilotní procesy dějící se „pod kapotou“ bez našeho vědomí a jak obrovskou významnost má podvědomí v našem životě.
V našem podvědomí se odehrávají miliardy dějů, které probíhají – stejně jako všechny děje v přírodě – podle přesných zákonitostí.
Primární starostí mozku je pracovat úsporně s energií. Každičkou naučenou činnost se tak snaží provádět v automatickém podvědomém módu, který je energeticky nejúspornější. Na vědomí nám proto posílá pouze rozhodnutí, která sám vyhodnotí, kdy potřebuje pomoct s rozhodnutím.
Drtivá většina našich reakcí a rozhodnutí tak přichází úplně samovolně, aniž bychom je dokázali jakkoli ovlivnit a vědomě ovládat. Často je ani neregistrujeme a v podstatě o nich nevíme!!
Podvědomí má neustálý přístup k informacím ze všech prožitků a zkušeností v našem životě. V mozku je uložena kompletní databáze všech pravd, které jsme přijali a na kterých závisí naše rozhodování.
Klíčovou roli v této databázi sehrává naše dětství. V dětství se totiž utvořilo téměř 80 % našich pravd v této databázi v době, kdy jsme neměli žádnou možnost to jakkoli ovlivnit!
Mozek je totiž v období zhruba do 6 let nastaven na „mód učení se“, což znamená, že veškeré dění, které vnímá v okolí svých primárních autorit (rodičů, babiček, učitelů…), si přímo ukládá jako vzorové nastavení, k němuž nás bude v budoucnu směrovat!!!
Asi nejvýznamnější starostí mozku je to, aby nás ochraňoval před nebezpečím. Nebezpečí vyhodnocuje opět na základě zkušenosti z dřívějška.
Každá prožitá emočně nepříjemná situace znamená pro náš mozek nebezpečí.
Jakmile mozek vyhodnotí podobnost s „nebezpečnou situací“ v minulosti, začne nás okamžitě preventivně varovat formou strachu, nepříjemných myšlenek a emocí, abychom se danému „nebezpečí“ raději vyhnuli.
Tahle funkce je velmi užitečná a prospěšná, často nám třeba automatické šlápnutí na brzdu či ucuknutí před jedoucím automobilem dokáže zachránit život. Tahle mince má však i tu druhou stranu.
Často máme strach udělat to, co bychom rádi, protože jsme byli emočně zraněni v minulosti v souvislosti s touto situací. Například se bojíme ukázat, co umíme, protože nám v dětství náš výtvor blízký zkritizoval.
Na podvědomé úrovni také probíhají děje, které určují, jak realitu vidíme a vnímáme. Do mozku přicházejí signály z našich smyslových orgánů, které mozek filtruje skrz naučené vzorce, jež nám až teprve potom dávají pochopitelný smysl a význam.
Jedná se o obrovské kvantum dat, které mozek musí zpracovat. Proto si pomáhá tím, že má základní kostru toho, co vnímáme, již dopředu připravenou. Tou kostru jsou velmi často se opakující situace v našem životě, které pak doplňuje detaily z přijímaných signálů ze smyslových orgánů.
Jednoduše řečeno, realitu vnímáme přesně tak, jak chce (vyhodnotí) naše podvědomí!!
Přímo ukázkovým případem je, pokud nám bylo vnuceno, že nejsme dost dobří; my potom můžeme z pěti činností udělat čtyři dobře, ale přesto nás náš mozek bude upozorňovat a zobrazovat v realitě tu jedinou situaci, kde se potvrdí – nejsem dost dobrý.
Myslím si, že z výše uvedeného je odpověď zřejmá – naprosto rozhodujícím způsobem. Nedokážeme-li pracovat se svým podvědomím, stáváme se „otrokem“ nastavení, které se utvořilo v naší minulosti.
Podvědomí nás precizně ovládá pomocí emocí, takže to často ani nejsme schopni vnímat a považujeme to za naši přirozenost a součást.
Vždy se proto snažte vědomě číst ve svých emocích, zdali mně tato emoce prospívá, či škodí. Jedině touto sebereflexí dokážeme být tvůrci svého života.
V oblastech, kde jsme měli správné vzory, mozek pracuje v náš prospěch a bez námahy, v těch ostatních ho to musíme „přeučit“.
Neomylným ukazatelem našich podvědomých nastavení je život, který prožíváme. Pokud v něm nemáme přes veškerou snahu to, co chceme, znamená to jediné – naše podvědomí pracuje proti tomu, co vědomě chceme.
Naštěstí je mozek neuroplastický, což znamená, že je možné ho stále přetvářet. Řešení, jak se vymanit z tohoto začarovaného kruhu, existuje pro všechny!
Je však nezbytné na sobě zapracovat a dokázat změnit data v podvědomí. Právě v tomto je unikátní metoda Emočních rovnic.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství