Nejste otroky svých výsledků?

Často slýchávané „Výsledky mluví samy za sebe“ je sice velmi dobré rčení, ale pro mnohé se stalo otroctvím. Není to příjemná práce, ke které si denně sedají a s touhou ji vykonávají, ale vize výsledku, pochvaly a společenské prestiže. Výsledek se stává bičem, popoháněčem a hlavně posuzovatelem veškeré jejich činnosti.

Pokud tito zotročení nevidí za svojí aktivitou výsledek, mozek jim hlásí, že to nemá cenu a upadají do letargie či nechutenství se čemukoliv oddat.

Výsledek by měl být příjemnou odplatou naší činnosti, ale již nikdy ne primárním cílem a hodnotitelem.

Jaké jsou hlavní biče popoháněče v lidských hlavách? Poznáte je tak, že vám způsobují emoce a pocity, které při svém rozhodování prožíváte.

1. Toužebný výsledek se nemusí podařit

Člověk s tímto zapsaným strachem bude mít pocit, že se do svých tužeb raději nebude ani pouštět, často pobíhá od jedné činnosti ke druhé a neumí se ani pro jednu rozhodnout. Tak rád by se ponořil do činnosti, kde by mohl horlit a stále mu to jakoby uniká.

2. Mé dílo může zůstat nepovšimnuté

Takový člověk bude mít tendenci své dílo příliš zdůrazňovat. Poukazovat na své výsledky za každou cenu a vnucovat se do blízkosti lidí, kteří by mohli jeho výplody jakkoliv umocnit. Majitel toho programu může trpět nízkým sebevědomím vůči veškerému výtvoru ze své dílny.

3. Jistota výsledků zahřívá

Tomuto člověku se bude stávat, že jeho práce ho vůbec nebude naplňovat a jediné, k čemu bude upínat svůj zrak, je nastavený výsledek. Jako robot se bude prodírat každodenní rutinou s jediným záměrem – spočinout na stupni výsledků co nejvýše. Stále bude přemýšlet o tom, jak jeho práce v budoucnosti dopadne, zda jsou jeho záměry kvalitní. Nebude mít daleko k tomu, aby své úsilí prodal jinému, který mu ty jistoty poskytne.

4. Zajištěný výsledek dává radost

Není výsledek jako výsledek. Člověk s touto rovnicí se nespokojí s vlastními nastavenými výsledky a je jedno, jak vysoko si je nastaví. Může si klidně sám pro sebe vyhlásit, že napíše encyklopedii celého vesmíru a stejně mu jeho mozek bude hlásit, že je to málo nebo že to nemá cenu. Bude mu chybět motivace. Když mu ale někdo nabídne výhodnou smlouvu na vydání jeho encyklopedie, napíše ji za několik týdnů.

5. Výkon zajišťuje výsledek

Tak zde máme před sebou člověka dříče. Člověka, který má na čepici nápis „pan výkon“. V přítomnosti těchto pracantů se potíte a ještě jste ani nemákli na práci. Doběhnou do hrobu ulopocení s jedinou potřebou – hlavně mít za sebou hodně výsledků a splněných kolonek.

6. Až výsledek zahřívá

Kdepak radovat se z každodenní práce. Ta nemá žádnou hodnotu, pouze výsledek na konci, kde je smetana. Tito lidé se neumí radovat z denních maličkostí a makají stále kupředu ke svému vysněnému konci. Mnozí do něj ale nikdy nedoběhnou.

7. Velké ocenění ze mě dělá velkého

Potkal jsem takové lidi a byli velmi talentovaní. Byli mistry ve svém oboru, a přesto od své hlavy neměli klid. Stále měli pocit, že jsou malí, že ničeho nedosáhli, že by měli postupovat ještě výše. Nikdy jsem je ale neslyšel, že by se pochválili za to, co dosáhli a kam se dostali. Potřebovali doping od jiných lidí. Potřebovali od jiných, co sami neuměli vyprodukovat. Potřebovali jiného, který by jim řekl: „Ty jsi dobrý, ty jsi mi pomohl, tvé dílo je úžasné a pomáhá prezidentům na celém světě.“

8. Uznání by mělo být vidět

Znáte ty okázalé. Svými diplomy a uznáními se potřebují chlubit při všech příležitostech, mají jimi oblepený profil na Facebooku či jiné sociální síti. Nestačí jim, čeho dosáhli, potřebují k tomu ještě odiv okolí. Jsou to lidé, kteří jsou závislí na svém okolí a jejich hodnota vyvěrá z povšimnutí. Když je nechválíte a neprojevujete jim uznání, nemají motivaci a nepracují.

8. Na výsledek se fixuji

Pamatuji si na jednu ze svých osobních bitev, kdy se mi do ničeho nechtělo a přitom mi mozek denně předkládal snad stokrát, co bych všechno měl dělat a přitom jsem se pro žádnou z těchto věcí neuměl rozhodnout. Takže se mi točilo stále dokola – jdi! – udělej! – měl bys to udělat! – mohl bys to dělat! – proč už jsi to neudělal! Když jsem se snažil postihnout, jak můj mozek pracuje, přišel jsem na to, že si nejprve potřeboval v budoucnosti vykalkulovat, co z toho bude a až pak byl ochoten se do toho pustit.

S bičíky výsledků se ale život může stát velmi náročným. Správně nastavená hlava pracuje tak, že máme své cíle, ke kterým se chceme dostat, ale nepřemýšlíme nad nimi každý den. Pak se příjemně oddáváme každodenní aktivitě a bez uvažování, co z toho ve finále bude.

Hledáme dobrý pocit v přítomnosti. Podobně jako děti nepřemýšlí, když si hrají na písku, co z toho zítra bude, ale plně se oddávají hezkému právě teď.

Nechte výsledky jako příjemnou odměnu na konci, ale neupínejte se k nim. Jedině tak si budete moci užívat svého dne v plné parádě.