Mozek funguje podobně jako počítač u mě na stole. Zapnu jej a on sám je již schopen bez mých zásahů provádět další akce. Sám si načítá data z paměti, chvilku maká a chroustá, pak se zastaví a čeká na mé další příkazy. I když se mi zdá, že je v klidu a vyčkává, při pozorování vytížení procesoru zjistím, že v žádném případě není v klidu, ale stále si na pozadí něco pro sebe šeptá. Skenuje si disk, stahuje si z internetu a kdoví, co s těmi daty dále dělá.
Mozek je mému počítači podobný. Při početí se postupně staví dle kódu v DNA a pak už jenom jede a jede až do smrti, kdy se poprvé zastaví.
Během celé své pracovní činnosti nám na vědomí předkládá velmi málo. Většinu svých výpočtů si chroustá na pozadí a my lidé nemáme o nich ani páru.
Z toho, co již víme, dokáže vykonávat 38×1015 operací za jednu vteřinu, čímž je stále řazen jako nejvýkonnější počítač na světě. Se svojí pamětí 3800 TB si dovede zapamatovat všechno, co potřebuje a myslím opravdu všechno, co jsem od početí zažil, ať už vědomě či nevědomě.
Co je ale nejdůležitější, že si mozek zapisoval i vjemy, které jste si nebyli schopni v dané době uvědomit a přitom s nimi pracuje stejně jako s těmi, které jste opravdově prožili. Veškerá svá uložená data ale pak již nerozděluje na ta, která byla prožita vědomě a ta, která si jen tak pochytil z okolí. Prostě jsou to data uložená a hotovo. Mějte na paměti, že v hlavě nesedí další Vy, který by to tam všechno hodnotil. Tam jsou pouze neurony a ty se musely naučit, jak mají pracovat.
Tento náš lidský počítač, který z nás dělá to, co jsme, má podobně jako ten u mě na stole své obranné mechanismy proti přehřátí. Pokud se procesor počítače začne zahlcovat, poznáte to tak, že se výkon běžných operací zpomalí, zapne se větrák a v těch nejhorších případech se celý proces zasekne. Jediným dalším krokem k oživení stroje je restart.
U lidí je obranných mechanismů mozku proti jeho přehřátí hned několik. Pěkně odspoda: letargie, nechuť, apatie, nervozita, podrážděnost, ztráta koordinace, zraku, sluchu, omdlévání, myšlenky zmaru, uzavírání se, sebevražda. Těmito stavy mozek svého majitele odpojuje od aktuálního dění z jednoho důvodu: aby se sám zachránil. Jeden doktor mi řekl, že mozek je největší sobec v těle a že spotřebovává až 70% energie a dokonce, že umírá jako poslední. Prostě se sám tak chrání, že umí odpojit všechny orgány, aby si sám pro sebe uchoval funkčnost.
Stále, prosím, mějte na paměti, že mozek je jenom stroj a chrání svého majitele po svém, podle svého kódu a nastavení. Takže pokud má člověk v hlavě naskládaná data z dob celého svého života, jako třeba, co všechno mu může někdo zlého udělat (a těchto dat může být napočítáno až 500 Emočních rovnic), není pak divu, že pokud se tento člověk dostane do metra, kde je hodně lidí, mozek spustí všemožné strachy, zvýší se tep, odpojí se zrak (zapne se mozkový větrák) a postupně se odpojují jednotlivé funkce, aby mozek přežil.
Tyto a další podobné stavy panické ataky mají stejného jmenovatele: doktor nezjistí nic vážného a má vás za simulanta. Vy jste si ale nic nevymysleli a byli jste si dobře vědomi, co se vám nedávno stalo.
Panické ataky mohou být všeho druhu: dobře známe ty sociální, strachy z lidí, strachy z uzavřených prostor, strachy z nepřijetí či ze smrti, z nemoci a vy si jmenujte ty další své. Co je důležité, abyste věděli, že vždy jde o ochranný mechanismus mozku, který je tak „zmatený“ daty, která si pro danou situaci vytahal z paměti, že zkratuje, cyklí, potí se a blbne.
Dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat. Že nemusíte být otroky svých ataků, a že na sobě můžete zapracovat.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství