Perfekcionismus – Dobrý sluha a zlý pán

Jsou situace, kdy být precizní a perfektní může být výhodou. Třeba u některých pracovních pozic jsou takové vlastnosti vyžadovány.

Perfekcionisté jsou často obdařeni silnou vůlí a citem pro detail. Snaha o perfekcionismus nám také může pomoci dosahovat cílů, které jsme si stanovili.

Jenže ve spoustě situací může být perfekcionismus často i skutečným prokletím. Možná je to i váš případ nebo třeba znáte lidi, kteří to tak mají. Všechno musí být dokonalé, perfektní, a hlavně – jiná cesta není.

Nedávno jsem se v koučinkové zóně setkala se ženou, která mi tvrdila, že musí dělat všechno perfektně a dokonale, jinak by to nemělo smysl. Jinak by celý její život neměl smysl. Ona to jinak neumí a ani nechce. Potřebuje, aby všechno v jejím životě bylo dokonalé. Prý ale nechápe, proč přesto všechno není šťastná!

Perfekcionisté paradoxně mnohem častěji trpí pocity nespokojenosti a také nedokonalosti. Ne vždycky se jim totiž podaří dosáhnout přesně takového stavu, jaký by si přáli, nebo vůbec nejsou schopní dosažení cíle ocenit. Jsou neustále ve stresu v domnění, že by mohli udělat chybu, což často vede k frustraci.

Perfekcionismus je všude

Snaha o dokonalost se zdaleka neprojevuje jenom v pracovní oblasti a není to ani „jenom“ úchylka, kdy potřebujete mít všechny hrnečky ouškem na jednu stranu. Může se sice často týkat požadavků na dokonalý úklid, ale navíc i snahy o to být perfektní rodič, dokonalý milenec, perfektní milenka, potřebou mít úžasně dokonalé vztahy atd. Jenže „pravý“ perfekcionista potřebuje mít dokonalé všechny oblasti života! Chce mít perfektní vztahy, dokonalou domácnost, sexuální život, chce být dokonalý v práci, všude, chce mít třeba i dokonalé tělo nebo stravování.

Kde se perfekcionista bere?

Nezřídka jsou představy „slepeny“ z mnoha příkladů posbíraných sledováním okolí. Tyto představy jsou navíc podpořeny vzorci, naučenými či vypozorovanými v dětství. Už jako děti jsme se snažili svých chováním potěšit rodiče a dosáhnout tak odměny, nebo se naopak vyhnout trestu. Být nedokonalý mohlo znamenat odepření lásky a pozornosti, dosahovat dobrých výsledků naopak mohlo požadovanou lásku a přijetí od rodičů podporovat.

• Jestli dostaneš pětku, tak mi nechoď na oči! Když nebude vyznamenání, tak se s novým kolem rozluč. Neumíš se chovat, tak táhni! Až něco pořádného dokážeš, tak přijď. No vidíš, že to jde, když se snažíš. Tak krásně uklizený pokojíček si zaslouží odměnu. A spoustu jiných.

Představy, vytvořené vzorci z dětství srovnáváním a pozorováním okolí, perfekcionistu přesvědčí, že např.:

• Dokonalost znamená lásku, přijetí a pozornost.
• Co není perfektní, je špatné.
• Jen jako perfektní mám pro druhé hodnotu.
• Blízký mě bere, jen když jsem dokonalý.
• Nesmím udělat chybu.
• (Dokonalostí) musím ostatní přesvědčit, že jsem dobrý.
• Musím se stále snažit (být dokonalejší).

Největší pasti perfekcionismu

Typickým problémem perfekcionisty je sklon k prokrastinaci. Úkol nebo dílo (zakázka, výrobek…) totiž nejsou nikdy tak dokonalé, aby mohly jít do světa. Jenže kromě přehnané sebekritiky, nesmyslně vysokých požadavků a celkové nespokojenosti v životě perfekcionisty může dojít i k závažným problémům.

Perfekcionismus může člověka dohnat až k syndromu vyhoření. Vysoké pracovní nasazení s velkou kritičností a vnitřním sklonům k dokonalosti může přes chronický stres vést právě až k vyhoření. Perfekcionisté jsou také častými oběťmi poruch příjmu potravy. Člověk je i v tomto případě hnán právě touhou po dokonalosti a snahou podávat ty nejlepší výkony.

Nemusím zdůrazňovat, že i v tomto případě mohou být následky fatální.
Pocity zmaru, které se objevují v souvislosti s neschopností dosáhnout vždy dokonalosti, mohou dovést člověka k depresi a úzkostným stavům. Ona totiž otázka, co je dokonalé, se často vůbec nedá zodpovědět!

Jaké máte vy zkušenosti s perfekcionismem? Podělte se v komentářích pod článkem.