Proč si mladí sportovci „dobrovolně“ berou život?

Asi nejedním z nás v poslední době otřásly informace o sebevraždách dvou bývalých fotbalových reprezentantů Františka Rajtorala a Davida Bystroně. Letošní první máj ukončil svůj život stejným způsobem další fotbalista – bývalý hráč pražské Sparty – Pavel Pergl.

Bohužel v řadách vrcholových sportovců začíná být sebevražda stále častější způsob vyřešení osobních problémů.

Přestože se o tomto tématu příliš nemluví, zasluhovalo by si zvýšenou pozornost.

Deprese, úzkostné stavy a psychické problémy se všeobecně začínají stávat stále žhavějším tématem celé společnosti. Postihují čím dál větší část populace a nejinak je tomu i v řadách vrcholových sportovců. Po zhlédnutí statistik právě této kategorie jsem byl doslova šokován.

Zhruba jedna pětina vrcholových sportovců trpí depresemi a úzkostnými stavy. U fotbalistů je to dokonce víc než jedna čtvrtina. Tato hrozivá čísla navíc narůstají s blížícím se koncem sportovní kariéry.

Bývalí hráči se dostávají až téměř k hranici 40 %!!!
Možná si pokládáte otázku, proč právě vrcholové sportovce postihují tyto problémy v takové míře. Proč tito bojovníci vzdávají ten nejdůležitější boj a rozhodnou se raději předčasně ukončit svůj život. Nahlédněme tedy blíže pod tuto horkou pokličku. 

Proč postihují psychické problémy sportovce v tak vysoké míře?

Většina z nás by si řekla: šťastní lidé. Jsou slavní, krásní, bohatí a mají vše, nač si vzpomenou. Ovšem každá mince má dvě strany a o té druhé se už tolik nemluví.

Ať jsou sportovci sebelepší, ať jsou slavní, stále jsou to pouze lidé jako my ostatní. Jejich výjimečnost tkví ve výborně rozvinutém sportovním talentu a správném nastavení hlavy na sportovní výkon.

Velká část těchto borců se sportem začala ve velmi raném věku. Prakticky jediné, nač jsou celý život zaměřeni, je výkon. Neustále něco „musejí“ a takto bylo programováno jejich nastavení.

Záhy se stávají z chlapců chlapi – významné osobnosti čelící enormní psychické zátěži, ať už ve sportovním, nebo osobním životě. Jsou vystavováni situacím, na které nejsou zdaleka připraveni, a pokud nemají kolem sebe správné lidi, je téměř nemožné tyto situace zvládat.
 

Proč tedy u sportovců dochází až k tomu nejhoršímu a sáhnou si na život?

Na první pohled by se dalo říci, že je to až nepochopitelné. Vzory a hrdinové pro nejednoho z nás. Srdnatí bojovníci, kteří dokážou pokořit jednoho soupeře za druhým. Umějí se rvát až do morku kosti, sáhnout si na dno zápas co zápas

Na tento boj jsou však skvěle vycvičeni a jsou v něm výjimeční. Bohužel v případě osobních problémů, ať už partnerských, finančních, či s blížícím se koncem kariéry dokonce existenčních, jsou na tom mnohdy daleko hůře než většina z nás.

Sportovci jsou navíc pod neustálým drobnohledem. Jejich problémy se řeší v médiích i mezi lidmi, zkrátka všude. Je pro ně tedy velmi složité vůbec s někým o svých problémech mluvit. V klubech mají často strach problémy přiznat, aby nepřišli o svou pozici v obrovské konkurenci, a tak raději dusí vše v sobě. Tím však nevědomky budují podhoubí pro rodící se psychické problémy.

Neřešený problém začne narůstat a záhy se dostavují úzkostné stavy a deprese. Mnohdy se tak stane navíc sportovci v cizí zemi, kde čelí úplně sám protivníkovi, který je ze zcela jiné kategorie, než dosud potkával.
Je to protivník, kterého není vidět, ale o to je silnější. Není před ním úniku, nelze se mu postavit jako na hřišti. Postupně sportovce nelítostně tlačí do kouta beznaděje víc a víc, až se stane pro dotyčného jediným možným východiskem ukončit tento boj definitivně.

Deprese a psychické problémy jsou nemilosrdným soupeřem, který dokázal porazit i tyto mladé borce. Měli před sebou krásný životstačilo tak málo k tomu, aby ho mohli prožít – vyhledat pomoc. Snad alespoň jejich životy nevyhasly zcela nadarmo, budou výstrahou ostatním sportovcům a otevřou konečně tuto Pandořinu skříňku.

Článek jsem napsal právě z tohoto důvodu. V klubech a ani v jejich blízkosti prozatím prakticky neexistuje komplexní pomoc v těchto případech a téměř žádné programy pro bývalé sportovce.

Proto jsem se rozhodl programy tohoto typu postupně vytvořit. K oblasti sportu mám již od dětství velmi blízko, sám jsem hrál ve fotbalových soutěžích a sportovní prostření je mi dobře známé.
Prozatím nabízím pomoc formou běžného koučinkuo konkrétních programech budeme postupně přidávat informace.

Naše služby jsou naprosto diskrétní a profesionální. Neodkládejte řešení svých problémů a nenechte je zajít až takto daleko. Každý problém má řešení a záchrana lidského života za to rozhodně stojí…

Autor metody Emoční rovnice a kouč osobního rozvoje. Dopřejte si čistou hlavu a život bez problémů. Ošklivé věci se dají z hlavy mazat a nahradit novými programy. Nová hlava pak vyrábí nové a lepší myšlenky.