Víceúrovňové zobrazování Emočních rovnic

Podívejte se na svůj svět. Co v něm vidíte? Jak se v něm cítíte? Jste v něm spokojeni? Pokud ano, tak tento článek klidně vynechejte a přečtěte si raději něco jiného. Pokud ve svém světě ale spokojeni nejste, rozhodně to není dílem okamžiku. Náš svět je podobný divadelní scéně, kterou stále sledujeme a sami si ji dokonce i stavíme. Jsem herci na svém vlastním jevišti a vytváříme kulisy na jevišti jiných.

Jaký svět prožíváš, je tvůj jedinečný způsob vnímání tohoto světa a již nikdo po tobě ho takto vnímat nebude. Důkazem je umění. Nikdo nikdy nevytvoří dvakrát stejný obraz ani nezkomponuje stejnou skladbu. Lidé jsou originály a jejich způsob vidění světa je neopakovatelný a nenapodobitelný.

Svět je ale stále stejný. Stále se točí a to, co bylo, je stále a to, co bude, již dávno bylo. Vše se opakuje stále dokola. Jenom tvůj způsob vnímání se mění. Jeden den vidíš svůj svět tak a druhý den zase jinak. Jeden den jsi happy a druhý naopak posmutnělý. Jeden den jsi s partnerkou spokojený a druhý tě může začít štvát.

Po dlouhodobém pozorování lidských životů a psychiky je mi jasné, že to, jak vidíte svůj svět, je závislé na obsahu vaší hlavy. Vaše hlava je totiž tím jediným překladačem všeho, co vidíte. Pojďme ale ještě dál. Ona je i spolutvůrcem všeho toho, co vidíte. Takže vaše hlava je spolutvůrcem vašeho jeviště, které vnímáte jako váš svět a k tomu vám ještě tento svět překládá tak, že si myslíte, že je opravdu váš, originální a nezaměnitelný.

Díky lidské hlavě jsou ve stejném světě lidé bohatí a chudí, pracovití a líní, úspěšní a neúspěšní, hodní a zlí, nadšení i zkroušení, horliví a letargičtí. Ve stejném světě se stejnými příležitostmi pro všechny, různí lidé s různými prožitky. Různé lidské životní příhody a zážitky tedy nejsou dány rozmarností osudu či kdovíjakých božstev, ale obsahem lidské hlavy.

A nyní důkazy. Vše budeme dokazovat pomocí zákonitostí Emočních rovnic.

Zobrazování Emoční rovnice v první hladině

Řekli jsme si, že každý si vytváříme svůj svět a máme pocit, že je přesně takový, jak ho vidíme. Například: ve svém světě vidíme málo peněz. Prostě nám v peněžence stále chybí dostatek na to, abychom si dopřáli, po čem toužíme. Prožitky nedostatku zobrazuje třeba Emoční rovnice: „Na to, co chci, nemusím mít“. Pokud mám tuto rovnici zapsanou v hlavě, budu ve světě plném peněz vidět nedostatek pro sebe. Nebo „Být sám je bezpečné“. S touto rovnicí budu prožívat touhy si stále někam zalézat a neprojevovat se.

Budu ale narážet na neschopnost si najít pro sebe životního partnera. Vytvářím si svět, který mi připadá normální, ale zde je v protikladu k mým přirozeným touhám s někým být, což bude řídit jiná rovnice, např. „Partnerku pro život není lehké najít“ nebo pokud jste měli náročný rozchod či jste byli partnerem podvedeni „I blízký mě může podrazit“.
Zobrazování v první rovině se projevuje tak, že cítíte emoční krátkodobé prožitky na denní bázi a odvíjí se od každé Emoční rovnice separátně.

Zobrazování Emočních rovnic v druhé hladině

Emoční rovnice nejsou od toho, aby určovaly pouze naše denní prožitky. Zjistil jsem, že podle nich se utvářejí i části vašeho jeviště. Podobně jako mravenec celé dny běhá a tahá různé předměty, ale nikdy neuvidí výsledek své práce, aby se nad ním pozastavil a zhodnotil, co vlastně postavil, je i člověk hnán vlastní hlavou, aby něco vytvářel, akorát má možnost výsledek své práce později uvidět. Během vytváření ale vůbec nevidí, kam se žene.

Až najednou se něco stane a prohlédneme. Najednou vidíme, co jsme dříve neviděli a děsíme se s otázkou v ústech: „Jak jsem něco takového mohl vůbec vytvořit?“

Příkladem jsou zážitky v jednotlivých kvadrantech. Na začátku jsme z partnera unešení a později mu nemůžeme přijít na chuť. Horlíme pro nějakou práci, abychom z ní po několika letech odešli znechuceni. Chceme hezké tělo a cvičením, hladovkami a prášky si jej nakonec zničíme. Necháme se přesvědčit o výnosnosti nějaké investice, abychom nakonec vložené peníze odepsali jako ztracené.

V rovině tohoto zobrazování jde již o komplexnější projevy zákonů o Emočních rovnicích. Naše prožitky v této kategorii již nejsou na denní bázi. Mohou být jednorázové i opakující se, vždy ale počítejte s projevy rok a delší. Jakmile si své jeviště, které se nám v daný okamžik nelíbí, uvědomíme, můžeme zážitky z něj popsat již ne jednou rovnicí, ale mnoha.

Praxe mi ukazuje, že jich bývá až 500!

Tak například, muž si nemůže dlouhodobě najít partnerku. V kvadrantu vztahů prožívá v první rovině denní ataky nepříjemných emocí, ve druhé rovině vidí prázdné jeviště, chladnou plotnu, prázdný barák, nejistotu rozvoje rodu a zbytečnost jakéhokoliv úsilí. Skupina Emočních rovnic je u takového člověka třeba taková: „Přítelkyni mohu naštvat, Přítelkyně mě může zradit, Přítelkyně nechápe moji bolest, Partnerka mne může okrádat, Partnerka mi může vyčítat, že jsem sobec, Partnerku může štvát, že jsem lepší“ a dalších 376 vzorců.

V tomto zobrazování nejde o jednotlivé prožitky, které způsobují tyto jmenované rovnice v rovině jedna, ale o celkový prožitek v jedné části životních potřeb.

Zobrazování Emočních rovnic ve třetí hladině

Po objevení této zákonitosti jsem zůstal stát jak omráčený. Uvědomil jsem si zcela jasně svoji cestu podobnou tomu mravenci, který přirozeně žije (maká a tahá neúnavně) a pak se po letech podívá na své dílo, aby konečně zjistil, co postavil. A co jsem uviděl? Dnes již to mohu jasně říci, poněvadž se mi dostalo opravdového pohledu z výšky na veškeré své stavění. Mé přirozené životní aktivity vybudovaly něco, čemu říkám pohled na zobrazení ve 3. rovině. V tomto zobrazení nejde o jednotlivé prožitky v jednotlivých kvadrantech (práce, peníze, zdraví a vztahy), ale o celkový pohled na osobní a jedinečnou životní stavbu.

Uveďme si příklad: Jeden můj klient byl jako malý stále vězněn doma. Jeho rodiče mu dávali neustále domácí vězení. On chudák zkroušený nemohl chodit ven mezi kluky, jak chtěl a tak pozoroval jejich aktivity alespoň dalekohledem. Aby se doma nezbláznil, vymýšlel si nesmyslné aktivity jako pletení šály medvědovi, nekonečné prohledávání šuplíků, sestavení školní třídy z plyšových zvířátek, jimž přednášel a psal za ně písemky, které pak známkoval. Z toho týrání mu vznikly stovky Emočních rovnic o osobní svobodě, o prožívání chtění atd.

S pomocí těchto rovnic (řádově 800 až 1500) si vytvořil svět, ve kterém denně žil, byl to jeho svět a před odhalením svých Emočních rovnic si myslel, že je to ten jeho jediný správný svět. Postaven před nemilosrdné zrcadlo pravdy o sobě zjistil, že si spontánně, bez uvědomění vybudoval svět podobný tomu, co jako malý nenáviděl, z něhož chtěl za každou cenu pryč – do svobody mezi své vrstevníky, skotačit, jezdit na kole, házet bláto.

Leč byl v dospělosti již svobodným člověkem, vytvořil si svět, kde často poslouchal od svého mozku, že by měl být někde jinde, dělat něco jiného a přitom neměl dostatek sil do něj vstoupit. Budoval si svět, který pak nechtěl a vytvářel si dobrovolně práce, které později nenáviděl.

Závěr

Lidská hlava a dosah jejího působení jsou stále neprobádané, její vliv ale můžeme vidět na každém kroku. Podívejte se na svůj svět. Jste v něm spokojení? Pokud ne, přestaňte okamžitě bojovat! Nemá to cenu.

Prohledejte obsah vaší hlavy, odhalte si své Emoční rovnice a zanedlouho zjistíte, že aniž byste museli mnoho investovat, váš svět se změní. On se ale ve skutečnosti vůbec nezmění, změní se jenom váš pohled a možná místo vašeho působení.