Když nad svým životem nebudeme příliš přemýšlet a budeme jej pouze žít, můžeme zjistit, že žijeme podobným způsobem, jako žili naši rodiče a prarodiče. Vzpomeňme si, jaký vztah naši rodiče mezi sebou měli a jaké vztahy pěstujeme my. Kolik měli peněz, práce, jaké zdraví nebo návyky. Určitě je oblast, kterou i my napodobujeme, přestože jsme si to nepřáli.
Některé podvědomé vzorce si předáváme z generace na generaci a dojdeme v životě pouze tam, kam nás naše vlastní hlava pustí. Například jestli si naše podvědomí myslí, že partnerský vztah nemůže dobře fungovat, bude se nám to v životě opakovaně projevovat a potvrzovat.
Skvělou zprávou je, že toto nastavení není naše vlastní, ale pouze převzaté. Směr, který měly generace před námi, už nemusíme následovat my ani generace po nás. Můžeme být těmi, kteří tento směr změní. Tedy pokud uvěříme, že vlastní život máme ve svých rukách.
Jako malé děti jsme neměli příliš velkou možnost vybírat si informace, které do své hlavy pouštíme. Většinu informací jsme zkrátka přijali jako obecné pravdy a později jsme si na jejich základě vytvořili vlastní názory a životní postoje.
Ani si to nemusíme uvědomovat, a tato poselství předáváme i svým dětem. Projektujeme si do nich svůj život a snažíme se, aby předešli chybám, které jsme my nebo naši rodiče prožili. Z našeho chování pak pro ně vznikají různé obavy a některé sny si raději úplně přestanou chtít splnit. Nakonec na tom většinou nejsou příliš jinak, než jak jsme na tom my.
Chceme-li našim dětem do života skutečně pomoct, postarejme se nejdříve sami o sebe. Malým dětem není potřeba vysvětlovat, co mají a nemají dělat. Vědí to intuitivně a informace z okolí dokážou vnímat víc, než si vůbec myslíme. Poznají, jak se cítíme my, a vědí, co chtějí ony. Až teprve my jim život omezujeme svými zákazy a příkazy. Myslíme to s nimi sice dobře a snažíme se je ochránit, ale často nevhodným způsobem. Ten jsme nevědomě přejali od svých rodičů a zrovna tak ho předáváme i jim, tedy pokud něco nezměníme.
Teprve ve chvíli, kdy si přenastavíme svou vlastní hlavu, můžeme být pro své děti a milované osoby inspirujícím vzorem. Nemůžeme ničí život provonět, když budeme sami vnitřně zapáchat.
Pojďme se svým životem něco udělat a využijme k tomu třeba metodu Emočních rovnic.
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství