Vzdejte se! A nahraďte staré novým

Jako malý jsem si přál spoustu věcí. Chtěl jsem oslíka a páva a chtěl jsem chytat ryby. Splnění mých přání bylo závislé na dospělých kolem mne, a i když se mi ani jedno z mých tří kouzelných přání nesplnilo, necítím se o nic ochuzen. Existují přání, která si přejeme dlouho, leč stále marně – neplní se.

Nahradit staré novým může být lákavé

Mám známé, mně velmi milé známé, kteří nemají rádi svoji práci, již MUSÍ dělat a bojí se ji opustit. Mám známé, kteří hromadí věci ve svých skříních a nedokážou se ničeho zbavit. Nahradit staré novým může být lákavé, o čemž často sníme celý život, ale jsme ochotni tak učinit, až když novou šanci nebo věc pro potěšení pevně držíme v rukou.

Vytvořme prostor pro to, co si přejeme

Vyhodit ze skříně nepotřebné věci nám umožňuje vytvořit prostor pro to, co si přejeme. A zbavit se toho, co nám již neslouží.

Opustit starou práci či vztah, který nás již nenaplňuje, může vypadat obtížně. Mozek nám ve chvílích, kdy o takové možnosti byť jen uvažujeme, zvoní na poplach, hází šílené scénáře o smrti hladem, o tom, že nic lepšího se již nikdy nemusí objevit, že „je lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše“, připomíná nám naši neschopnost, naši nízkou cenu, stáří, omezení, dokáže během jediné sekundy vypočítat všechny nedostatky, které nám brání ve štěstí – v tom žít tak, jak chceme. Dokonce může v takové chvíli začít dodávat pádné argumenty, například že „srovnávat práci a staré oblečení je jako srovnávat jablka a hrušky“, „takové uvažování si já nemohu dovolit“, „…ale já to nemám zase až tak špatné“, „každý se musí nějak živit“ anebo „k dospělosti patří odříkání“.

Ale… co kdyby tyto argumenty vznikaly jen z potřeby nehnout se za žádnou cenu z místa, kde se sice život nehýbe, ale už to tu tak nějak známe? Z neochoty podívat se na omezující situaci alespoň na chvíli novýma očima?

Jaké věty se nám honí hlavou, když nechceme opustit starou, zajetou jistotu?

Zkoumejme své desítky

Trápíme se, prožíváme dny, které by měly být darem, v nespokojenosti a nízkých emočních číslech.

Pomocí Emočních rovnic můžeme zkoumat naše desítky – tedy to, co si v hloubi duše skutečně přejeme. Možná se tam objeví i přání, která nás nikdy v životě nenapadla, neboť se stále motáme jen ve svém strachu. Mozek je silný nástroj, a pokud převezme velení nad naším životem, většinou nám nechce dovolit vývoj vpřed, byť by to znamenalo naše osobní štěstí.

Opravme své myšlenky

Je úžasné vidět, jaké myšlenky a nápady se mohou začít objevovat, pokud se zaměříme na své desítky. A je úžasné vidět, jaké možnosti se objeví, když si uděláme pořádek v tom, co nás již neuspokojuje. Všichni víme, že před realizací čehokoli musíme mít nejprve nápad, musí přijít myšlenka. Pokud jsou naše myšlenky plné strachu a omezení, stahujeme se raději zpět, do bezpečného, i když nepříjemného stavu.

Ale – co kdyby bylo možné začít změnu tím, že své myšlenky jednoduše opravíme jako kousek roztrhaného oblečení? Co kdyby bylo možné staré omezující myšlenky jednoduše vyhodit, stejně jako vyhazujeme věci, které nám již dosloužily?

Jak říkám, není nadto udělat si místo pro nový kousek oblečení…