Všimli jste si někdy skutečnosti, že jste z deseti úkolů skvěle splnili devět a ten desátý se vám podařilo splnit na půl, ale vaše okolí těch devět a půl splněných úkolů ignorovalo a důkladně se „obulo“ jen do té zbývající půlky nesplněného úkolu?
Všimli jste si někdy faktu, že když o sobě řeknete něco hezkého, nikdo vám to nevěří, ale když o sobě řeknete něco ošklivého, věří vám to všichni, hned a rádi?
A konečně do třetice, všimli jste si, že máte tendenci zabývat se na sobě a svém okolí spíš tím špatným než tím hezkým? Jestli například budete mít v jeden okamžik hezký automobil, dobrou práci, fajn partnera, a bude vám zima – na co v tu chvíli budete myslet?
Tato negativní zaujatost byla vypěstována za tisíce let lidské existence, kdy negativní pocity zajišťovaly větší pravděpodobnost přežití než pocity pozitivní.
Jestliže na vás například zaútočil medvěd, asi v tu chvíli nebyl příliš prostor se radovat, jak dobře jste se právě najedli. Pokud se něco takového historicky skutečně stávalo, dotyčný medvěd naši lidskou rasu o geny takovýchto jedinců již dávno připravil.
Je tedy v lidské přirozenosti soustředit se na negativní myšlenky a emoce. Toto nastavení mozku však brání myslet a prožívat život pozitivně a brání i příchodu pozitivních emocí, jako jsou například štěstí a spokojenost.
Nejsmutnější dopady této negativní zaujatosti můžeme vidět již u těch nejmenších, tedy u dětí. Jestliže například dítě přinese vysvědčení s jednou či dvěma „dvojkama“, dítě bývá posuzováno a káráno právě a jenom podle těchto „dvojek“. Co na tom, že na vysvědčení byla ještě hromada jedniček.
Dalším příkladem může být „odstrkování“ dítěte od činností, do kterých se původně rádo pustilo, protože „to určitě pokazí“ nebo mu „to dlouho trvá“. Dítě si z toho odnese do života pocit vlastní nedostatečnosti, negativní zaujatosti a všeobecné skepse.
My dospělí na tom ovšem nejsme o moc lépe. Je mnoho šéfů, kteří dodnes přehlíží dobře odvedenou část práce a zaměřují se pouze na nedostatky a problémy vzniklé při plnění úkolu. Teprve moderní systémové nástroje, používané v personálním řízení, dokážou vnést do situace mnohem více objektivity. Tyto nástroje však zdaleka nejsou nastavené všude, navíc je ne všichni šéfové dokážou efektivně využívat. Značná část pracovníků tudíž trpí negativní zaujatostí svých šéfů dodnes.
Jestliže jsme tedy takto „naprogramováni“ a toto „naprogramování mozku“ nezměníme, budeme si do života, v souladu se zákonem přitažlivosti, přitahovat pouze negativní situace, negativní lidi a negativní přání, tedy všechno to, co sami vyzařujeme.
Kdo by si taky chtěl přitahovat do svého života pesimisty a škarohlídy? Kdo by si chtěl kazit svoji dobrou náladu špatnou náladou druhých? Kdo by se chtěl nechat dlouhodobě peskovat od šéfa za maličkosti?
Jako „negativisté“ si naopak budeme velmi dobře rozumět s lidmi nám podobnými a budeme se vzájemně utvrzovat v tom, jak je všechno na tom světě „špatně“.
Toto negativní nastavení špatné nálady se dá postupně přeprogramovat.
Někdo používá pozitivní afirmace.
Jiný si dělá malé zastavení, ve kterém si vědomě připomene všechno to hezké, co v životě má, a učí se být trpělivý k tomu, co mu stále v životě chybí.
Další se zase učí přijímat vše, co mu život přináší, a učí se smířit s tím negativním, co mu do života vstoupilo.
No a samozřejmě je možné použít ke změně myšlení mnohem efektivnější metodu, a sice metodu Emočních rovnic, kterou používám na koučinku. Na takový koučink vás tímto nyní srdečně zvu…
Slyšeli jste někdy o tom, že poznatek negativní zaujatosti se občas používá i v reklamě? Tato technika stále ještě není příliš známá…
Jste již srozuměni s úvahou, že pozitivní sdělení o vás vám druzí nevěří, zatímco negativní sdělení o vás vám věří všichni, rádi, hned a bez výhrad?
Pak už jste kousek od zjištění, že řeknete-li o sobě malou část něčeho negativního, lidé pak mají tendenci věřit vám více i to pozitivní…
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství