Život v přítomnosti

Život v přítomnosti znamená to okřídlené spojení „prožívat život tady a teď“. Jde o skutečně jediné reálné prožívání života, protože vše ostatní je jen fikce domněle prožívaná jako realita. Dovoluji si říct, že u většiny lidí dochází k opravdovému prožívání reality jen ojediněle.

Můžete si to uvědomit u situací, jako je narození dítěte, dopravní nehoda nebo přírodní úkaz, který vás uchvátí, a vy na něj užasle zíráte s otevřenými ústy. Jsou to ty situace, kdy se čas jakoby zpomalí a vy intenzivně nasáváte skutečnost všemi smysly. Takto prožívá svět malé dítě. My dospělí jsme si už stihli vyrobit systém pravděpodobností a předpokladů a podle něj žijeme. Žijeme v Matrixu. Připravujeme se tak o jedinečné zážitky.

Jak z Matrixu ven?

Prvním krokem, jak opustit tento zažitý a pohodlný systém, je začít si uvědomovat, kdy v životě přítomní nejsme. Nejsme přítomní, když v mysli bloumáme v minulosti nebo v budoucnosti. Když nás napadne (tedy doslova na nás zaútočí) myšlenka a my se jí plně oddáme. Začneme přemýšlet o tom, co nepříjemného se nám stalo v minulosti, a prožíváme bolest znovu nebo přemítáme, co špatného se nám může stát v budoucnosti, a prožíváme bolest předem. Prožívání bolesti je pro nás v daném okamžiku reálné! Takto sami sobě nejvíce ubližujeme. Když si dokážeme v dané chvíli uvědomit, co se to právě děje, udělali jsme první krok k úspěchu.

Pozorujte své emoce

Díky emocím prožíváme obrovskou radost a také nám někdy dokážou život pořádně ztrpčovat. Některým ztrpčují život velmi často. Emoce jsou špatným pánem, když se jimi necháme pohltit, ale dobrým sluhou, když je bereme jako ukazatele. Emoce nás upozorňují a ukazují nám pravý stav věcí. Emoce jsou na povrchu jako vyčnívající část ledovce nad hladinou a díky nim můžeme objevit tu „obří část pod hladinou“, která za normálních okolností není vidět. Staňte se pozorovatelem svých emocí. Když dokážete od svých emocí poodstoupit a získat nadhled, překvapivě zjistíte, že se začínají pomalu rozpouštět, mizet. Být nezaujatým pozorovatelem znamená prožívat přítomnost. A v přítomnosti objevíte skutečný stav věcí.

Přijměte věci tak, jak jsou

Když pozoruji skutečnost takovou, jaká je, bez snahy do ní zasahovat, tak ji přijímám. Přijímat v tomto smyslu znamená, že jí dovoluji existovat. Připouštím, že takto teď vypadá realita. Je to nesmírně úlevné. Prostě připustíme, že se věci mají tak, jak se mají. Přijmeme je. Veškeré naše utrpení totiž pochází z toho, že se snažíme věcem bránit. Nechceme je přijmout takové, jaké jsou. Bojujeme s nimi. Pak zavíráme oči, žijeme v bludu a ani s tím ve finále nemůžeme nic udělat. Teprve když realitu přijmu a pozoruji, můžu ji začít i měnit.

Dech vám pomůže

Dech a jeho pozorování je pro nás obrovský dar. Je přesně na pomezí mezi tím, co ovlivnit můžeme a co už ne. Svůj dech můžeme ovlivnit jen do jisté míry, např. dokážeme ho zadržet jen po určitý čas. Zkuste pozorovat svůj dech jen tak nezaujatě bez snahy ho ovlivňovat. Po určitý čas každý den. Pozorovat svůj dech ve vypjatých situacích, kdy už vás pohltily emoce, je o dost obtížnější, ale je to možné. Vyzkoušejte to také. Dostáváte se tak do přítomnosti.

Praktikujte žití v přítomnosti každý den. Preventivně a v klidu pozorujte svůj dech. Není to ztráta času, právě naopak.

Pozorování dechu a meditace

Bylo provedeno mnoho studií o tom, jak příznivě na člověka meditace působí. Dostáváme se do vyrovnaného stavu a klidného žití, zbavujeme se stresu, přirozeně se upravuje imunitní systém, získáváme energii. Dokonce bylo prokázáno, že pravidelná meditace může nahradit užívání antidepresiv a má i lepší výsledky než předepsaná medikace.

Osobně mám silnou zkušenost s meditací vhledu, Vipassanou. Je to čistá meditace založená na pozorování dechu bez použití jakýchkoli manter nebo jiných „rušivých vlivů“. Protože jsem poznala její blahodárný účinek, doporučuji vám ji také. Cílem je začít si všímat dechu a celé reality nejen v meditaci, ale neustále v životě.

Když si zpřístupníte poznání skutečnosti, je pak mnohem snazší vaše vlastní myšlenkové vzorce přetvářet. Zkuste si jen představit, jaké to je, prožívat v lehkosti realitu takovou, jaká je. A mít pak možnost ji vědomě a nenásilně změnit.