Panická ataka si nevybírá čas, kdy nám zaklepe na dveře. Chodí si, kdy chce, a dělá si, co si zamane. Koho někdy navštívila, ví, o čem mluvím. Nám lidem pak nezbývá nic jiného, než v obavách čekat, kdy se opět přihlásí, že je zde.
Zkuste pochopit mozek jako počítač. I ten, pokud se dostává do krizového stavu, zapíná větrák, zpomaluje výpočetní výkon, zadrhne se a někdy se i celý vypne a znova nastartuje. Počítače jsou nám vzorem. Dělají tak dlouho, dokud se jejich systém nezahltí nějakou důležitější činností.
I počítač toho má hodně na starosti. Na pozadí si počítá mnoho informací a my při psaní článku, hraní hry či sledování videa nemáme ani ponětí, co se všechno zpracovává. Až do doby, dokud se nějaký program nezasekne a nezačne odebírat větší výpočetní výkon.
Má své programy pro správu těla, řeč, představivost, emoce. Tyto programy jsou používány hlavně v podvědomí a člověk nemá ani ponětí, kolik mu toho někde v hlavě běhá. Prý denně vzniká až 70.000 myšlenek a na vědomí jich prosákne pouze do 1000.
Některé z těchto myšlenek mohou být katastrofické scénáře, příliš velké obavy, strach z neopodstatněné smrti a mnoho dalšího. Vše se děje pouze podle programů uložených v hlavě.
Pokud se nějaký program na pozadí rozmůže příliš a není pro jeho zmírnění dostatečně silný program, začne se nám lidem zapínat větrák třeba takto:
Uložený program v hlavě —> jeho spuštění —> potřeba příliš velkého výkonu mozku —> omezení jiných činností —> přehřívání těla —> větrák —> omezení jiných činností těla, které nejsou tak životně důležité.
Pokud tato zapnutí nezaberou, dojde k celkovému odpojení vědomých činností jedince (zrak, sluch, orientace) a může dojít i k omdlení (celkové odpojení vědomí). Jedině tak dojde k odpojení většiny vědomých funkcí a mozek může věnovat ušetřený výkon na vyřešení probíhajícího krizového programu.
Uložený program v podvědomí – Někdo mě může zabít.
Jak program vznikl? Třeba v dětství při sledování hororu či strašením prarodiči na chalupě.
Jak se takový program spustí? Náhodně při postávání na autobusové zastávce nebo doma o samotě.
K vyřešení všech panik je potřeba udělat toto:
ZÍSKEJTE KONTROLU NAD SVOJÍ ZLOBIVOU HLAVOU
a objevte lepší verzi sebe sama odhalením špatných programů z dětství